Kniha Žalmu 141

David od príbuzných k rozkazu Saulovu jsa stíhán, Boha ku pomoci 8. doufanlive vzývá, 9. neprátel zprošten, 10. a nad nimi pomsten býti žádaje.

alm Daviduv. Hospodine, k tobet volám, pospeš ke mne; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.

2 Budiž príjemná modlitba má, jako kadení pred oblícejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obet vecerní.

3 Polož, Hospodine, stráž ústum mým, ostríhej dverí rtu mých.

4 Nedopouštej srdci mému uchýliti se ke zlé veci, k cinení skutku bezbožných, s muži cinícími nepravost, a abych nebyl prelouzen líbostmi jejich.

5 Necht mne bije spravedlivý, prijmu to za dobrodiní, a necht tresce mne, bude mi to olej nejcistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještet modlitba má platná bude proti zlosti jejich.

6 Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.

7 Jako když nekdo roubá a štípá dríví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústum hrobovým.

8 Ale k tobet, Hospodine Pane, oci mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.

9 Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek cinících nepravost.

10 Necht padnou hromadne do sítek svých bezbožní, a já zatím prejdu.