Kniha Žalmu 143

David Boha vzývaje, 2. a ke své nehodnosti se znaje, 3. krivdu sobe cinenou, 4. i úzkosti ducha svého vypravuje 7. sobe vysvobození, 10. vyucení, 12. neprátelum pak zahubení od Boha žádá.

alm Daviduv. Hospodine, slyš modlitbu mou, pozoruj pokorné prosby mé; pro pravdu svou vyslyš mne, i pro spravedlnost svou.

2 A nevcházej v soud s služebníkem svým, nebot by nebyl spravedliv pred tebou nižádný živý.

3 Nebo stihá neprítel duši mou, potírá až k zemi život muj; na to mne privodí, abych bydlil v mrákote, jako ti, kteríž již dávno zemreli,

4 Tak že se svírá úzkostmi duch muj ve mne, u vnitrnosti mé hyne srdce mé.

5 Rozpomínaje se na dny predešlé, a rozvažuje všecky skutky tvé, a dílo rukou tvých rozjímaje,

6 Vztahuji ruce své k tobe, duše má jako zeme vyprahlá žádá tebe. Sélah.

7 Pospešiž a vyslyš mne, Hospodine, hyne duch muj; neukrývejž tvári své prede mnou, nebot jsem podobný tem, kteríž sstupují do hrobu.

8 Ucin to, at v jitre slyším milosrdenství tvé, nebot v tobe nadeji mám; oznam mi cestu, po kteréž bych choditi mel, nebot k tobe pozdvihuji duše své.

9 Vytrhni mne z neprátel mých, Hospodine, u tebet se skrývám.

10 Nauc mne ciniti vule tvé, nebo ty jsi Buh muj; duch tvuj dobrý vediž mne jako po rovné zemi.

11 Pro jméno své, Hospodine, obživ mne, pro spravedlnost svou vyved z úzkosti duši mou.

12 A pro milosrdenství své vyplen neprátely mé, a vyhlad všecky, kteríž trápí duši mou; nebo já jsem služebník tvuj.