Kniha Žalmu 146

Skladatel napomenuv sebe k chvále Boží, 3. odvozuje od doufání v smrtelných lidech, 5. a vzbuzuje k doverování se Bohu, s oznámením velikých prícin toho obojího.

alelujah. Chval, duše má, Hospodina.

2 Chváliti budu Hospodina, dokud jsem živ, žalmy zpívati Bohu svému, dokud mne stává.

3 Nedoufejtež v knížatech, v synech lidských, v nichž není vysvobození.

4 Vychází duch jejich, navracují se do zeme své, v tentýž den mizejí myšlení jejich.

5 Blahoslavený ten, jehož spomocník jest Buh silný Jákobuv, jehož nadeje jest v Hospodinu Bohu jeho,

6 Kterýž ucinil nebe, zemi, more, i vše, což v nich jest, kterýž ostríhá pravdy až na veky,

7 Kterýž ciní soud utišteným, dává chléb lacným. Hospodin vysvobozuje vezne.

8 Hospodin otvírá oci slepých, Hospodin pozdvihuje snížených, Hospodin miluje spravedlivé.

9 Hospodin ostríhá príchozích, sirotku a vdove pomáhá, ale cestu bezbožných podvrací.

10 Kralovati bude Hospodin na veky, Buh tvuj, ó Sione, od národu až do pronárodu. Halelujah.