Kniha Prísloví 7

Šalomoun napomíná ku poslouchání prikázání svých, 5. a opet vystríhá od cizoložstva, predkládaje, kterak cizoložnice mladé lidi svozují.

ynu muj, ostríhej recí mých, a prikázaní má schovej u sebe.

2 Ostríhej prikázaní mých, a živ budeš, a naucení mého jako zrítelnice ocí svých.

3 Privaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.

4 Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost prítelkyní jmenuj,

5 Aby te ostríhala od ženy cizí, od postranní, jenž recmi svými lahodí.

6 Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,

7 Videl jsem mezi hloupými, spatril jsem mezi mládeží mládence bláznivého.

8 Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu krácel,

9 V soumrak, u vecer dne, ve tmách nocních a v mrákote.

10 A aj, žena potkala ho v ozdobe nevestcí a chytrého srdce,

11 Štebetná a opovážlivá, v dome jejím nezustávají nohy její,

12 Jednak vne, jednak na ulici u každého úhlu úklady cinící.

13 I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, rekla jemu:

14 Obeti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svuj.

15 Protož vyšla jsem vstríc tobe, abych pilne hledala tvári tvé, i nalezla jsem te.

16 Koberci jsem obestrela luže své, s rezbami a prosteradly Egyptskými,

17 Vykadila jsem pokojík svuj mirrou a aloe a skoricí.

18 Pod, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.

19 Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.

20 Pytlík penez vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.

21 I naklonila ho mnohými recmi svými, a lahodností rtu svých prinutila jej.

22 Šel za ní hned, jako vul k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.

23 Dokudž nepronikla strela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, neveda, že ono bezživotí jeho jest.

24 Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte recí úst mých.

25 Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.

26 Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.

27 Cesty pekelné dum její, vedoucí do skrýší smrti.