Kniha Prísloví 23

dyž sedneš k jídlu se pánem, pilne šetr, co jest pred tebou.

2 Jinak vrazil bys nuž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.

3 Nežádej lahudek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný.

4 Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své prestan.

5 K bohatství-liž bys obrátil oci své? Ponevadž v náhle mizí; nebo sobe zdelalo krídla podobná orlicím, a zaletuje k nebi.

6 Nejez chleba cloveka závistivého, a nežádej lahudek jeho.

7 Nebo jak on sobe tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Dít: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.

8 Skyvu svou, kterouž jsi snedl, vyvrátíš, a zmaríš slova svá utešená.

9 Pred bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností recí tvých.

10 Neprenášej mezníku starodávního, a na pole sirotku nevcházej.

11 Silnýt jest zajisté ochránce jejich; ont povede pri jejich proti tobe.

12 Zaved k ucení mysl svou, a uši své k recem umení.

13 Neodjímej od mladého kázne; nebo umrskáš-li jej metlou, neumret.

14 Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš.

15 Synu muj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mne;

16 A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé veci.

17 Necht nezávidí srdce tvé hríšníku, ale radeji chod v bázni Hospodinove celý den.

18 Nebo ponevadž jest odplata, nadeje tvá nebude podtata.

19 Slyš ty, synu muj, a bud moudrý, a naprav na cestu srdce své.

20 Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráci masa.

21 Nebo opilec a žrác zchudne, a ospánlivost v hadry oblácí.

22 Poslouchej otce svého, kterýž te zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.

23 Pravdy nabud, a neprodávej jí, též moudrosti, umení a rozumnosti.

24 Náramne bývá potešen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z neho.

25 Nechat se tedy veselí otec tvuj a matka tvá, a at pléše rodicka tvá.

26 Dej mi, synu muj, srdce své, a oci tvé cest mých at ostríhají.

27 Nebo nevestka jest jáma hluboká, a studnice tesná žena cizí.

28 Onat také jako loupežník úklady ciní, a zoufalce na svete rozmnožuje.

29 Komu beda? komu ouvech? komu svady? komu krik? komu rány darmo? komu cervenost ocí?

30 Tem, kteríž se zdržují na víne; tem, kteríž chodí, aby vyhledali strojené víno.

31 Nehled na víno rdící se, že vydává v koflíku zári svou, a prímo vyskakuje.

32 Naposledy jako had uštípne, a jako štír uštkne.

33 Oci tvé hledeti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude prevrácené veci,

34 A budeš jako ten, kterýž spí u prostred more, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.

35 Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a necil jsem; když procítím, dám se zase v to.