|
Kniha
Kazatel 3
Marnost
lidských usilování. 16. Nepravost pri soudech. 18. Nestálost života a
nepovedomost vecí budoucích.
šeliká
vec má jistý cas, a každé predsevzetí pod nebem svou chvíli.
2
Jest cas rození i cas umírání, cas sázení a cas vykopání, což vsazeno bývá;
3
Cas mordování a cas hojení, cas borení a cas stavení;
4
Cas pláce a cas smíchu, cas smutku a cas proskakování;
5
Cas rozmítání kamení a cas shromaždování kamení, cas objímání a cas vzdálení se
od objímání;
6
Cas hledání a cas ztracení, cas chování a cas zavržení;
7
Cas roztrhování a cas sšívání, cas mlcení a cas mluvení;
8
Cas milování a cas nenávidení, cas boje a cas pokoje.
9
Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o cemž pracuje?
10
Videl jsem zamestknání, kteréž dal Buh synum lidským, aby se jím trápili.
11
Sám všecko ciní ušlechtile casem svým, nýbrž i žádost sveta dal v srdce jejich,
aby nestihal clovek díla toho, kteréž delá Buh, ani pocátku ani konce.
12
Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a cinili dobre v
živote svém,
13
Ac i to, když všeliký clovek jí a pije, a užívá dobrých vecí ze všelijaké práce
své, jest dar Boží.
14
Znám, že cožkoli ciní Buh, to trvá na veky; nemuže se k tomu nic pridati, ani
od toho co odjíti. A ciní to Buh, aby se báli oblíceje jeho.
15
To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Buh obnovuje to, což
pominulo.
16
Presto videl jsem ješte pod sluncem na míste soudu bezbožnost, a na míste
spravedlnosti nespravedlnost.
17
I rekl jsem v srdci svém: Budet Buh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo
tam bude cas každému predsevzetí i každému skutku.
18
Rekl jsem v srdci svém o zpusobu synu lidských, že jim ukázal Buh, aby videli,
že jsou podobni hovadum.
19
Prípadnost synu lidských a prípadnost hovad jest prípadnost jednostejná. Jakož
umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napred
má clovek pred hovadem; nebo všecko jest marnost.
20
Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
21
Kdo to zná, že duch synu lidských vstupuje zhuru, a duch hovadí že sstupuje pod
zemi?
22
Protož spatril jsem, že nic není lepšího, než veseliti se cloveku v skutcích
svých, ponevadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu privede, aby poznati
mohl to, což jest budoucího po nem?
|