Kniha Kazatel 5

Služba k vyvarování se marnosti. 10. Marnost pri užívání úrod zemských bežící a zrízené jich užívání.

stríhej nohy své, když jdeš do domu Božího, a bud hotovejší k slyšení nežli k dávání obetí bláznu; nebo oni neznají toho, že zle ciní.

2 Nebývej rychlý k mluvení, ani srdce tvé kvapné k vynášení slova pred oblícejem Božím, ponevadž Buh jest na nebi, a ty na zemi; protož necht jsou slova tvá nemnohá.

3 Nebo jakož prichází sen z velikého pracování, tak hlas blázna z množství slov.

4 Když bys ucinil slib Bohu, neprodlévej ho splniti, nebo nemá líbosti v blázních. Cožkoli slíbíš, spln.

5 Lépe jest, abys nesliboval, než abys slibe, neplnil.

6 Nedopouštej ústum svým, aby k hríchu privodila telo tvé, aniž ríkej pred andelem, že to jest poblouzení. Proc máš hnevati Boha recí svou, kterýž by na zkázu privedl dílo rukou tvých?

7 Nebo kdež jest mnoho snu, tu i marnosti a slova mnohá, ale ty Boha se boj.

8 Jestliže bys nátisk chudého a zadržení soudu a spravedlnosti spatril v krajine, nediv se té veci; nebo vyšší vysokého šetrí, a ješte vyšší nad nimi.

9 Zemský pak obchod u všech prední místo má; i král rolí slouží.

10 Kdo miluje peníze, nenasytí se penezi; a kdo miluje hojnost, nebude míti užitku. I to jest marnost.

11 Kde jest mnoho statku, mnoho bývá i tech, kteríž jedí jej. Jakýž tedy má užitek pán jeho? Jediné, že ocima svýma hledí na nej.

12 Sladký jest sen pracovitému, jez on málo neb mnoho, ale sytost bohatého nedopouští mu spáti.

13 Jest prebídná vec, kterouž jsem videl pod sluncem: Bohatství nachované tomu, kdož je má, k jeho zlému.

14 Nebo hyne bohatství takové pro zlou správu; syn, kteréhož zplodí, nebude míti v ruce své niceho.

15 Jakž vyšel z života matky své nahý, tak zase odchází, jakž prišel, aniž ceho odnáší z práce své, což by vzal v ruku svou.

16 A tot jest také prebídná vec, že rovne, jakž prišel, tak odjíti musí. Protož jaký užitek míti bude toho, že pracoval u vítr?

17 K tomu, že po všecky dny své v temnostech jídal, s mnohým zurením, nemocí a hnevem?

18 Aj, tot jsem já spatril, že dobrá a cistá jest vec jísti a píti a užívati pohodlí ze vší práce své, kterouž kdo vede pod sluncem v poctu dnu života svého, kteréž dal jemu Buh, nebo to jest podíl jeho;

19 A že kterémukoli cloveku dal Buh bohatství a zboží, a dopustil, aby užíval jich, a bral díl svuj, a veselil se z práce své, to jest dar Boží.

20 Nebo nebude mnoho pamatovati na dny života svého, proto že Buh jemu preje veselí srdce jeho.