Kniha
Kazatel 8
Poddaných
k vrchnostem povinnost, 6. lidskou veci budoucích nepovedomost a mdlobu, 9.
mocných nad mdlejšími ukrutnost, 11. ubezpecení se bezbožných ve zlém, 12.
pobožných i nepobožných jistou odplatu, 16. a skutku Božích správy
nevystižitelnost kazatel vypisuje.
do se
muže vrovnati moudrému, a kdo muže vykládati všelikou vec? (8:1) Moudrost
cloveka osvecuje oblícej jeho, a nestydatost tvári jeho promenuje.
2
Ját radím: Výpovedi královské ostríhej, a však podlé prísahy Boží.
3
Nepospíchej odjíti od tvári jeho, aniž trvej v zpoure; nebo cožt by koli chtel,
ucinil by.
4
Nebo kde slovo královské, tu i moc jeho, a kdo dí jemu: Co deláš?
5
Kdo ostríhá prikázaní, nezví o nicem zlém. I cas i príciny zná srdce moudrého.
6
Nebo všeliké predsevzetí má cas a príciny. Ale i to neštestí veliké cloveka se
prídrží,
7
Že neví, co budoucího jest. Nebo jak se stane, kdo mu oznámí?
8
Není cloveka, kterýž by moci mel nad životem, aby zadržel duši, aniž má moc
nade dnem smrti; nemá ani brane v tom boji, aniž vysvobodí bezbožnost
bezbožného.
9
Ve všem tom videl jsem, priloživ mysl svou ke všemu tomu, co se deje pod
sluncem, že casem panuje clovek nad clovekem k jeho zlému.
10
A tehdáž videl jsem bezbožné pohrbené, že se zase navrátili, ale kteríž z místa
svatého odešli, v zapomenutí dáni jsou v meste tom, v kterémž dobre cinili. I
to také jest marnost.
11
Nebo že ne i hned ortel dochází pro skutek zlý, protož vroucí jest k tomu srdce
synu lidských, aby cinili zlé veci.
12
A ackoli hríšník ciní zle na stokrát, a vždy se mu odkládá, já však vím, že
dobre bude bojícím se Boha, kteríž se bojí oblíceje jeho.
13
S bezbožným pak nedobre se díti bude, aniž se prodlí dnové jeho; minou jako
stín, proto že jest bez bázne pred oblícejem Božím.
14
Jest marnost, kteráž se deje na zemi: Že bývají spravedliví, jimž se však vede,
jako by cinili skutky bezbožných; zase bývají bezbožní, kterýmž se však vede,
jako by cinili skutky spravedlivých. Protož jsem rekl: I to také jest marnost.
15
A tak chválil jsem veselí, proto že nic nemá lepšího clovek pod sluncem, jediné
aby jedl a pil, a veselil se, a že to pozustává jemu z práce jeho ve dnech
života jeho, kteréž dal jemu Buh pod sluncem.
16
A ac jsem se vydal srdcem svým na to, abych moudrost vystihnouti mohl, a
vyrozumeti bíde, kteráž bývá na zemi, pro kterouž ani ve dne ani v noci nespí,
17
A však videl jsem pri každém skutku Božím, že nemuže clovek vystihnouti skutku
dejícího se pod sluncem. O cež pracuje clovek, vyhledati chteje, ale nenalézá;
nýbrž byt i myslil moudrý, že se doví, nebude moci nic najíti.
|