Kniha Kazatel 9

Nad jednostejnými dobrých i zlých príbehy, 3. a nad bezbožností i smrtelností lidskou kazatel naríkaje, 4. pokud jest lépe živu býti než umríti, 7. jak daru Božích casných sluší užívati, 10. i povinnosti vykonávati, též bídu a nestatecnost lidskou i jejich vecí nejistotu znáti, poucuje; 13. naposledz moudrost nade všecko vyvyšuje.

šecko to zajisté rozvažoval jsem v srdci svém, abych vysvetlil všecko to, že spravedliví a moudrí, i skutkové jejich jsou v rukou Božích. Jakož milosti, tak ani nenávisti nezná clovek ze všech vecí, kteréž jsou pred oblícejem jeho.

2 Všecko se deje jednostejne pri všech; jedna a táž prípadnost jest spravedlivého jako bezbožného, dobrého a cistého jako necistého, obetujícího jako toho, kterýž neobetuje, tak dobrého jako hríšníka, prisahajícího jako toho, kterýž se prísahy bojí.

3 A tot jest prebídná vec mezi vším tím, což se deje pod sluncem, že prípadnost jednostejná jest všechnech, ovšem pak že srdce synu lidských plné jest zlého, a že bláznovství prídrží se srdce jejich, pokudž živi jsou, potom pak umírají,

4 Ackoli ten, kterýž tovaryší se všechnemi živými, má nadeji, an psu živému lépe jest nežli lvu mrtvému.

5 Nebo živí vedí, že umríti mají, mrtví pak nevedí nic, aniž více mají odplaty, proto že v zapomenutí prišla památka jejich.

6 Anobrž i milování jejich, i nenávist jejich, i závist jejich zahynula, a již více nemají dílu na veky v žádné veci, kteráž se deje pod sluncem.

7 Nuže tedy jez s radostí chléb svuj, a pí s veselou myslí víno své, nebo již oblibuje Buh skutky tvé.

8 Každého casu at jest roucho tvé bílé, a oleje na hlave tvé necht není nedostatku.

9 Živ bud s manželkou, kterouž jsi zamiloval, po všecky dny života marnosti své, kterýžt dán pod sluncem po všecky dny marnosti tvé; nebo to jest podíl tvuj v živote tomto a pri práci tvé, kterouž vedeš pod sluncem.

10 Všecko, což by pred se vzala ruka tvá k cinení, podlé možnosti své konej; nebo není práce ani dumyslu ani umení ani moudrosti v hrobe, do nehož se béreš.

11 A obrátiv se, spatril jsem pod sluncem, že nezáleží beh na rychlých, ani boj na udatných, nýbrž ani živnost na moudrých, ani bohatství na opatrných, ani prízen na umelých, ale podlé casu a príhody prihází se všechnem.

12 Nebo tak nezná clovek casu svého jako ryby, kteréž loveny bývají sítí škodlivou, a jako ptáci polapeni bývají osídlem; tak zlapáni bývají synové lidští v cas zlý, když na ne pripadá v náhle.

13 Také i tuto moudrost videl jsem pod sluncem, kteráž za velikou byla u mne:

14 Bylo mesto malé, a v nem lidí málo, k nemuž pritáhl král mocný, a obehnav je, zdelal proti nemu náspy veliké.

15 I nalezen jest v nem muž chudý moudrý, kterýž vysvobodil to mesto moudrostí svou, ackoli žádný nevzpomenul na muže toho chudého.

16 Protož rekl jsem já: Lepší jest moudrost než síla, ackoli moudrost chudého toho byla v pohrdání, a slov jeho neposlouchali.

17 Slov moudrých pokojne poslouchati sluší, radeji než kriku panujícího mezi blázny.

18 Lepší jest moudrost než nástrojové válecní, ale nemoudrý jeden kazí mnoho dobrého.