Kniha Kazatel 12

Ku pamatování hned v mladosti na Pána Boha, predložením zpusobu veku sešlého i smrti, kazatel probudiv, 8. a že všecky veci marnosti jsou, obnoviv, 12. knihu tuto schvaluje, a cemu by se každý nejprednejší z ní uciti mel ukazuje.

pamatuj na stvoritele svého ve dnech mladosti své, prvé než nastanou dnové zlí, a priblíží se léta, o nichž díš: Nemám v nich zalíbení;

2 Prvé než se zatmí slunce a svetlo, a mesíc i hvezdy, a navrátí se hustí oblakové po dešti;

3 V ten den, v kterémž se trísti budou strážní domu, a nakriví se muži silní, a ustanou melící, proto že jich málo bude, a zatmí se ti, kteríž vyhlédají z oken,

4 A zavríny budou dvére od ulice s slabým zvukem mlení, a povstanou k hlasu ptacímu, a prestanou všecky slibnosti zpevu;

5 Ano i vysokosti báti se budou, a úrazu na ceste, a kvésti bude mandlový strom, tak že i kobylka težká bude, a poruší se žádost; nebo bére se clovek do domu vecného, a choditi budou po ulici kvílící;

6 Prvé než se pretrhne provaz stríbrný, a než se rozrazí cíše zlatá, a roztríští se vederce nad vrchovištem, a roztrhne se kolo nad studnicí,

7 A navrátí se prach do zeme, jakž prvé byl, duch pak navrátí se k Bohu, kterýž jej dal.

8 Marnost nad marnostmi, rekl kazatel, a všecko marnost.

9 Cím pak byl kazatel moudrejší, tím více vyucoval lid umení, a rozvažoval, zpytoval, i složil množství prísloví.

10 Snažovalte se kazatel vyhledati veci nejžádostivejší, a napsal, což pravého jest, a slova verná.

11 Slova moudrých podobná ostnum a hrebíkum vbitým, slova skladatelu, kteráž jsou vydána od pastýre jednoho.

12 A tak tedy jimi, synu muj, hojne dosti osvícen býti mužeš. Delání knih mnohých žádného konce není, a císti mnoho jest zemdlení tela.

13 Summa všeho, což jsi slyšel: Boha se boj, a prikázaní jeho ostríhej, nebo na tom všecko cloveku záleží.

14 Ponevadž všeliký skutek Buh privede na soud, i každou vec tajnou, budto dobrou, budto zlou.