Písen Šalomounova

Písen Šalomounova 1

Církev milostí svého chote zažžená žádá prebývati s ním. 5. A predloživši mdlým u víre, aby se na její zevnitrní pred svetem neslicnosti nehoršili, 7. s chotem svým milostne a duverne rozmlouvá.

ísen nejprednejší z písní Šalomounových.

2 Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.

3 Pro vuni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož te mladice milují.

4 Táhniž mne, a pobehnem za tebou. Uvedlte mne král do pokoju svých, plésati a veseliti se v tobe budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; uprímí milují te.

5 Jsemt cerná, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.

6 Nehledte na mne, žet jsem snedá, nebo jsem obhorela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mne, postavili mne, abych ostríhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.

7 Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpocinutí o poledni? Nebo proc mám býti tak jako pobehlá pri stádích tovaryšu tvých?

8 Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepejích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýru.

9 Jízde v vozích Faraonových pripodobnuji te, ó milostnice má.

10 Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.

11 Ozdob zlatých nadeláme tobe s promenami stríbrnými.

12 Dotud, dokudž král stolí, nardus muj vydává vuni svou.

13 Svazcek mirry jest mi milý muj, na prsech mých odpocívaje.

14 Milý muj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.

15 Aj, jak jsi ty krásná, prítelkyne má, aj, jak jsi krásná! Oci tvé jako holubicí.

16 Aj, jak jsi ty krásný, milý muj, jak utešený! I to luže naše zelená se.

17 Trámové domu našich jsou z cedru, a pavlace naše z boroví.