Písen
Šalomounova 2
Ženich
sebe i chot svou, a ona zase chote svého vychvaluje, 4. jeho dobrodiní, svou k
nemu lásku, 8. príchod jeho, 10. sebe od neho povolání, i sliby hojné
vypravuje, 16. z úcastnosti jeho se teší, 17. a prítomného jej sobe vždycky
míti žádá.
á jsem
ruže Sáronská, a lilium pri dolinách.
2
Jako lilium mezi trním, tak prítelkyne má mezi pannami.
3
Jako jablon mezi drívím lesním, tak milý muj mezi mládenci. V stínu jeho
žádostiva jsem byla sedeti, a sedímt; nebo ovoce jeho sladké jest ústum mým.
4
Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mne.
5
Ocerstvetež mne temi flašemi, posilnte mne temi jablky, nebo umdlévám milostí,
6
Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.
7
Zavazujit vás prísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a lane polní, abyste
nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtel.
8
Hlas milého mého, aj, ont se bére, skáce po tech horách, poskakuje na tech
pahrbcích.
9
Podobný jest milý muj srne aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stenou naší,
vyhlédá z oken, patrí skrze mríži.
10
Ozval se milý muj, a rekl mi: Vstan, prítelkyne má, krásná má, a pod.
11
Nebo aj, zima pominula, prška prestala a odešla.
12
Kvítícko se ukazuje po zemi, cas prozpevování prišel, a hlas hrdlicky slyší se
v krajine naší.
13
Fík vypustil holicky své, a réví rozkvetlé vydalo vuni. Vstaniž, prítelkyne má,
krásná má, a pod.
14
Holubicko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši príkré, ukaž mi oblícej svuj,
nechat slyším hlas tvuj; nebo hlas tvuj libý jest, a oblícej tvuj žádostivý.
15
Zlapejte nám lišky, lišky malické, ješto škodu delají na vinicích, ponevadž
vinice naše kvete.
16
Milý muj jest muj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.
17
Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, pripodobni se, milý
muj, srne neb mladému jelenu na horách Beter.
|