Písen Šalomounova 3

Církev vypravuje, kterak chote svého hledala, až se jí najíti i do pokojíka uvesti dal. 6. On na proti tomu její kráse a spanilosti se podiviv, do své rozkošnejší a bezpecnejší schrany, to jest do príbytku nebeských ji za sebou obrací a ponouká.

a ložci svém v noci hledala jsem toho, kteréhož miluje duše má. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho.

2 Již tedy vstanu, a zchodím mesto; po ryncích i po ulicech hledati budu toho, kteréhož miluje duše má. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho.

3 Našli mne ponocní, kteríž chodí po meste. Videli-liž jste toho, kteréhož miluje duše má?

4 A jakž jsem jich jen pominula, takž jsem našla toho, kteréhož miluje duše má. Chopila jsem ho, aniž ho pustím, až ho uvedu do domu matky své, a do pokojíka rodicky své.

5 Prísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, skrze srny a lane polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtel.

6 Která jest to, jenž vstupuje z poušte jako sloupové dymu, okourena jsuc mirrou a kadidlem, dražším nad všelijaký prach apatekárský?

7 Aj, lože Šalomounovo, okolo nehož šedesáte udatných z nejsilnejších Izraelských,

8 Vše vládnoucích mecem, vycvicených v boji, z nichž jeden každý má svuj mec pri boku svém z príciny strachu nocního.

9 Schranu vystavel sobe král Šalomoun z dríví Libánského,

10 Pri níž udelal sloupy stríbrné, dno zlaté a ponebí šarlatové, vnitrek pak jeho postlaný milostí dcer Jeruzalémských.

11 Vyjdete a pohledte, dcery Sionské, na krále Šalomouna v korune, kterouž ho korunovala matka jeho v den oddávání jeho a v den veselí srdce jeho.