|
Písen
Šalomounova 4
Kristus
ušlechtilosti chote své, príjemnost reci, okrasu, víru, lásku i s jejím ovocem
vychvaluje, 15. ona pak také majíc jej býti studnicí všeho dobrého, jej
oslavuje, a prítomného sobe míti žádá.
j, jak
jsi ty krásná, prítelkyne má, aj, jak jsi krásná! Oci tvé jako holubicí mezi
kaderi tvými, vlasy tvé jako stáda koz, kteréž vídati na hore Galád.
2
Zubové tvoji podobní stádu ovcí jednostejných, když vycházejí z kupadla, z
nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné.
3
Jako provázek z hedbáví cerveného dvakrát barveného rtové tvoji, a rec tvá
ozdobná; jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kaderi tvými.
4
Hrdlo tvé jest jako veže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce
pavéz visí, vše štítu mužu udatných.
5
Oba tvé prsy jako dvé telátek bližencu srních, jenž se pasou v kvítí.
6
Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové, poodejdu k hore mirrové a pahrbku
kadidlovému.
7
Všecka jsi krásná, prítelkyne má, a není na tobe poškvrny.
8
Se mnou z Libánu, ó choti má, se mnou z Libánu pujdeš, a pohledíš s vrchu hory
Amana, s vrchu Senir a Hermon, z peleší lvových a s hor pardových.
9
Jala jsi srdce mé, sestro má choti, jala jsi srdce mé jedním okem svým, a
jedinou tocenicí hrdla svého.
10
Jak utešené jsou milosti tvé, sestro má choti! Jak vzácnejší jsou milosti tvé
než víno, a vune mastí tvých nade všecky vonné veci.
11
Strdí tekou rtové tvoji, ó choti, med a mléko pod jazykem tvým, a vune roucha
tvého jako vune Libánu.
12
Zahrada zamcená jsi, sestro má choti, vrchovište zamcené, studnice zapecetená.
13
Výstrelkové tvoji jsou zahrada stromu jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru
a nardu,
14
Nardu s šafránem, prustvorce s skoricí, a s každým stromovím kadidlo
vydávajícím, mirry a aloes, i s všelijakými zvláštními vecmi vonnými.
15
Ó ty sám vrchovište zahradní, studnice vod živých, a tekoucích z Libánu.
16
Vej, vetrícku pulnocní, a prid, vetrícku polední, provej zahradu mou, at tekou
vonné veci její, a at príjde milý muj do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své.
|