Písen Šalomounova 7

Kristus ženich opet tuto choti své krásu a ušlechtilost vychvaluje. 10. Naproti tomu ona teší se z jeho úcastnosti, 11. a rozkoší s ním zde i vecne požívati žádá.

ak jsou krásné nohy tvé v strevících, dcero knížecí! Okolek bedr tvých jako zápony, dílo ruku výborného remeslníka.

2 Pupek tvuj koflík okrouhlý, ne bez nápoje; bricho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím.

3 Oba tvé prsy jako dvé telátek bližencu srních.

4 Hrdlo tvé jako veže z kostí slonových, oci tvé rybníci v Ezebon podlé brány Batrabbim, nos tvuj veže Libánská patrící k Damašku.

5 Hlava tvá na tobe jako Karmel, a vlasy hlavy tvé jako šarlat; i král privázán by byl na pavlacích.

6 Jak jsi ty krásná, a jak utešená, ó milosti prerozkošná!

7 Ta postava tvá podobna jest palme, a prsy tvé hroznum.

8 Rekl jsem: Vstoupím na palmu, dosáhnu vrchu jejích. Nechažt tedy jsou prsy tvé jako hroznové vinného kmene, a vune chrípí tvých jako jablek vonných.

9 Ústa tvá jako víno výborné, milá pro uprímnost, pusobící, aby i tech, jenž spí, rtové mluvili.

10 Já jsem milého svého, a ke mne jest žádost jeho.

11 Pod, milý muj, vyjdeme na pole, prenocujme ve vsech.

12 Ráno privstaneme, na vinice pohledíme, kvete-li vinný kmen, již-li se ukázal zacátek hroznu, kvetou-li jablka zrnatá, a tut dám tobe milosti své.

13 Pekná jablecka vydala vuni, a na dverech našich všecky rozkoše nové i staré, milý muj, zachovala jsem tobe.