Proroctví
Izaiáše Proroka 10
Pohružka
proti nepravým soudcum, 5. a Assyrským. 20. Proroctví o obrácení se ostatku z
Izraele. 24. Potešení Jeruzalémských, a ubezpecení jich pred Assyrskými.
eda
tem, kteríž ustanovují práva nepravá, a spisovatelum, kteríž težkosti spisují,
2
Aby odstrkovali nuzné od soudu, a vydírali spravedlnost chudých lidu mého,
vdovy aby byly korist jejich, a sirotky aby loupili.
3
I což uciníte v den navštívení a zpuštení, kteréž zdaleka prijde? K komu se o
pomoc utecete? A kde zanecháte slávy své,
4
By nemusila skloniti se mezi vezni, a mezi zbitými klesnouti? Ve všem tom
neodvrátí se prchlivost jeho, ale predce ruka jeho bude vztažená.
5
Beda Assurovi, metle hnevu mého, ackoli hul rozhnevání mého jest v rukou jeho,
6
A na národ ošemetný pošli jej, a o lidu hnevu mého prikáži jemu, aby smele bral
koristi, a loupil bez milosti, a položil jej v pošlapání jako bláto na ulicích.
7
Ale on ne tak se bude domnívati, ani srdce jeho tak mysliti bude; nebo srdce
jeho jest hubiti a pléniti národy mnohé.
8
Nebo rekne: Zdaliž knížata má nejsou také i králové?
9
Zdaliž jako Charkemis není Chalno? Zdali není jako Arfad Emat? Zdali není jako
Damašek Samarí?
10
Jakož nalezla ruka má království bohu, ješto rytiny jejich byly nad
Jeruzalémských a Samarských,
11
Zdaliž jako jsem ucinil Samarí a modlám jeho, tak neuciním Jeruzalému a obrazum
jeho?
12
I stanet se, když dokoná Pán všecko dílo své na hore Sion a v Jeruzaléme, že
navštívím ovoce pyšného srdce krále Assyrského, a nádhernost vysokých ocí jeho.
13
Nebo rekne: V síle ruky své to jsem vykonal, a v moudrosti své; nebo jsem
rozumný byl, a odjal jsem meze národu, a poklady jejich jsem vzebral, a strhl
jsem dolu, jako mocný, obyvatele.
14
Anobrž jako hnízdo nalezla ruka má zboží národu, a jako zbírána bývají vejce
opuštená, tak všecku zemi já jsem sebral, aniž byl, kdo by krídlem hnul, aneb
otevrel ústa a siptel.
15
Zdaliž se bude sekera velebiti nad toho, kdož ní seká? Zdaliž se honositi bude
pila nad toho, kdož ní tre? Jako by se zpínala metla proti tomu, kdož by ji
zdvihl; jako by se chlubila hul, že není drevem.
16
Protož pošle Pán, Hospodin zástupu, na vytylé jeho vyzáblost, a po zpodku slávu
jeho prudce zapálí, jako silný ohen.
17
Nebo svetlo Izraelovo bude ohnem, a Svatý jeho plamenem, i spálí a sžíre trní i
bodlácí jeho jednoho dne.
18
Též spanilost lesu jeho, i úrodných polí jeho, od duše až do tela, všecko
vyhubí. I stane se, že predešený jsa, bude utíkati.
19
A pozustalého dríví lesu jeho malý pocet bude, tak že by je mohlo díte popsati.
20
I stane se v ten den, nebudou více ostatkové Izraelští a pozustalí z domu
Jákobova zpoléhati na toho, kdož je tepe, ale zpoléhati budou na Hospodina,
Svatého Izraelského v pravde.
21
Ostatkové obrátí se, ostatkové Jákobovi k Bohu silnému, reku udatnému.
22
Nebo byt bylo lidu tvého, Izraeli, jako písku morského, ostatkové jeho obrátí
se. Pohubení uložené rozhojní spravedlnost.
23
Pohubení, pravím, a to jisté, Pán, Hospodin zástupu, uciní u prostred vší této
zeme.
24
Protož takto praví Pán, Hospodin zástupu: Neboj se Assyrského, lide muj, kterýž
prebýváš na Sionu. Prutem umrská te, a holí svou opráhne na tebe na ceste
Egyptské.
25
Po malickém zajisté casu dokoná se hnev a prchlivost má k vyhlazení jich.
26
Nebo vzbudí na nej Hospodin zástupu bic, jako porážku Madianských na skále
Goréb, a jakož pozdvihl holi své na more, tak jí pozdvihne na nej, na ceste
Egyptské.
27
I stane se v ten den, že složeno bude bríme jeho s ramene tvého, a jho jeho s
šíje tvé, nýbrž zkaženo bude jho od prítomnosti pomazaného.
28
Pritáhne do Aiat, prejde pres Migron, v Michmas složí nádobí svá.
29
Projdou pruchod, v Gabaa budou míti hospodu k prenocování; ulekne se Ráma,
Gabaa Saulovo utece.
30
Naríkej hlasem svým, mesto Gallim, at se slyší v Lais: Ach, ubohá Anatot.
31
Pohne se Madmena, obyvatelé Gábim schopí se.
32
Ješte téhož dne zastave se v Nobe, pohrozí rukou svou hore dcery Sionské,
pahrbku Jeruzalémskému.
33
Aj, Panovník Hospodin zástupu oklestí vší silou ratolesti, ty pak, kteríž jsou
vysokého zrostu, podetne; i budou vysocí sníženi.
34
Vyseká též houšt lesu sekerou, i Libán od velikomocného padne.
|