Kniha Genesis 19

O podvrácení Sodomy a vysvobození Lota, 30. i o pádu jeho.

rišli pak dva andelé do Sodomy u vecer, a Lot sedel v bráne Sodomské. Kteréžto když uzrel, vstav, šel jim v cestu a sklonil se tvárí až k zemi.

2 A rekl: Aj, prosím páni moji, uchylte se nyní do domu služebníka svého, a zustante pres noc; umyjete také nohy své a ráno vstanouce, pujdete cestou svou. Oni pak odpovedeli: Nikoli, ale prenocujeme na ulici.

3 Ale když on je velmi nutil, obrátivše se k nemu, vešli do domu jeho. I udelal jim hody, a napekl chlebu presných, i jedli.

4 Prvé pak než lehli, muži mesta toho, muži Sodomští, osuli se vukol domu toho, od mladého až do starého, všecken lid odevšad.

5 I volali na Lota, a rekli jemu: Kde jsou ti muži, kteríž prišli k tobe v noci? Vyved je k nám, at je poznáme.

6 I vyšel k nim Lot ven, a zavrel po sobe dvére.

7 A rekl: Prosím, bratrí moji, necinte zlého.

8 Aj, mám ted dve dcery, kteréžto nepoznaly muže; vyvedu je nyní k vám, cinte s nimi, jak se vám líbí; toliko mužum temto nic necinte, ponevadž vešli pod stín strechy mé.

9 I rekli: Odejdi tam! A mluvili: Sám se dostal sem pohostinu, a chce nás souditi? Nyní tobe hur udeláme, než jim. I oborili se násilne na muže toho, totiž na Lota, a pristoupili, aby vylomili dvére.

10 Tedy muži ti vztáhli ven ruku svou, a uvedli Lota k sobe do domu, a dvére zavreli.

11 A ty muže, kteríž byli prede dvermi domu, ranili slepotou velikou, od nejmenšího až do nejvetšího, tak že ustali, hledajíce dverí.

12 I rekli muži k Lotovi: Máš-li ješte zde koho, bud zete neb syny své, neb dcery své, i všecko, což máš v meste, vyved z místa tohoto.

13 Nebo zkazíme místo toto, proto že se velmi rozmohl krik jejich pred Hospodinem, a poslal nás Hospodin, abychom zkazili je.

14 Vyšed tedy Lot, mluvil k zetum svým, kteríž již meli pojímati dcery jeho, a rekl: Vstante, vyjdete z místa tohoto, nebo zkazí Hospodin mesto toto. Ale zdálo se zetum jeho, jako by žertoval.

15 A když zasvitávalo, nutili andelé Lota, rkouce: Vstan, vezmi ženu svou a dve dcery své, kteréž tu jsou, abys nezahynul v pomste mesta.

16 A když prodléval, chopili muži ruku jeho, a ruku ženy jeho, a ruku dvou dcer jeho, nebo se slitoval nad ním Hospodin; i vyvedli jej, a pustili za mestem.

17 A stalo se, když je vedli ven, rekl jeden: Zachovejž život svuj, neohlédej se zpet, ani se zastavuj na vší této rovine; ujdi na horu, abys nezahynul.

18 I rekl jim Lot: Ne tak, prosím, páni moji.

19 Aj, nyní nalezl služebník tvuj milost pred ocima tvýma, a veliké jest milosrdenství tvé, kteréž jsi ucinil se mnou, když jsi zachoval duši mou; ale ját nebudu moci ujíti na tu horu, aby mne nepostihlo to zlé, a umrel bych.

20 Hle, ted jest toto mesto blízko, do nehož bych utekl, a tot jest malé; prosím, necht tam ujdu; však pak neveliké jest, a živa bude duše má.

21 I rekl k nemu: Aj, uslyšel jsem žádost tvou i v této veci, abych nepodvrátil mesta toho, o nemž jsi mluvil.

22 Pospešiž, ujdi tam; nebot nebudu moci uciniti nicehož, dokudž tam nedojdeš. A z té príciny nazváno jest jméno mesta toho Ségor.

23 Slunce vzcházelo nad zemi, když Lot všel do Ségor.

24 A Hospodin dštil na Sodomu a naGomoru sirou a ohnem od Hospodina s nebe.

25 A podvrátil ta mesta i všecku tu rovinu, všecky také obyvatele tech mest, i všecko, což roste z zeme.

26 I ohlédla se žena jeho, jduc za ním, a obrácena jest v sloup solný.

27 Vstav pak Abraham ráno, pospíšil k místu tomu, kdež byl stál pred Hospodinem.

28 A pohledev k Sodome a Gomore,i na všecku zemi té roviny, uzrel, a aj, vystupoval dým z zeme té, jako dým z vápenice.

29 Stalo se tedy, když kazil Buh mesta té roviny, že se rozpomenul Buh na Abrahama, a vytrhl Lota z prostredku podvrácení, když podvracel mesta, v nichž bydlil Lot.

30 Potom vyšel Lot z Ségor, a bydlil na hore té, a obe dve dcery jeho s ním; nebo nesmel bydliti v Ségor. I bydlil v jeskyni s obema dcerami svými.

31 I rekla prvorozená k mladší: Otec náš jest již starý, a není žádného muže na zemi, ješto by všel k nám podlé obyceje vší zeme.

32 Pod, dejme píti otci našemu vína, a speme s ním, abychom zachovaly z otce našeho síme.

33 I daly píti otci svému vína té noci; a všedši prvorozená, spala s otcem svým, kterýžto necítil, ani když lehla, ani když vstala.

34 Nazejtrí pak rekla prvorozená k mladší: Aj, spala jsem vcerejší noci s otcem svým; dejme mu píti vína ješte této noci; potom vejduc, spi s ním, a zachovejme síme z otce našeho.

35 I daly píti ješte té noci otci svému vína; a vstala ta mladší, a spala s ním; on pak necítil, ani když ona lehla, ani když vstala.

36 A tak pocaly obe dcery Lotovy z otce svého.

37 I porodila prvorozená syna, a nazvala jméno jeho Moáb; ont jest otec Moábských až do dnešního dne.

38 I mladší také porodila syna, a nazvala jméno jeho Ben Ammon; ont jest otcem Ammonitských až do dnešního dne.