Proroctví Izaiáše Proroka 26

Písen, kterouž lid Boží po vysvobození z telesného i duchovního Babylona Boha svého oslavovati mel.

ten den zpívána bude písen tato v zemi Judské: Mesto máme pevné, sám Buh spasením obdaril zdi a valy jeho.

2 Otevrete brány, at vejde národ spravedlivý, ostríhající všeliké pravdy.

3 Cloveka spoléhajícího na te ostríháš v pokoji; v pokoji, nebo v tebe doufá.

4 Doufejtež v Hospodina až na veky; nebo v Hospodinu, v Hospodinu jest skála vecná.

5 Ale obyvatele vysokých míst snižuje, mesta vyvýšeného ponižuje, ponižuje ho až k zemi, sráží je až do prachu.

6 Pošlapává je noha, nohy chudého, krokové nuzných.

7 Cesta spravedlivého jest uprímá; stezku spravedlivého vyrovnáváš.

8 Také na ceste soudu tvých, Hospodine, ocekáváme na te; ke jménu tvému a k rozpomínání se na te patrí žádost duše.

9 Duše má touží po tobe v noci, nýbrž i duchem svým ve mne ráno te hledám. Nebo když soudové tvoji dejí se na zemi, obyvatelé okršlku zemského ucí se spravedlnosti.

10 Když se milost ciní bezbožnému, neucí se spravedlnosti; v zemi pravosti nepráve ciní, a nehledí na dustojnost Hospodinovu.

11 Hospodine, ackoli vyvýšena jest ruka tvá, však toho nevidí. Uzrít a zahanbeni budou, závidíce lidu tvému; nadto i ohnem ty neprátely své sehltíš.

12 Nám, Hospodine, zpusobíš pokoj; nebo i všecko, cožkoli se dálo pri nás, delal jsi pro dobré naše.

13 Hospodine, Bože náš, panovalit jsou nad námi páni jiní než ty, (my však toliko v tebe doufajíce, rozpomínali jsme se na jméno tvé).

14 Ale již zemrevše, neoživout, mrtví jsouc, nevstanout, proto že jsi je navštívil, a vyplénil, i zahladil všecku památku jejich.

15 Rozmnožil jsi národ, ó Hospodine, rozmnožil jsi národ, a oslaven jsi, ac jsi jej byl vzdálil do všech koncin zeme.

16 Hospodine, v úzkosti hledali tebe, vylévali prosby, když jsi je trestával.

17 Jako tehotná, blížíc se ku porodu, svírá se, kricí v bolestech svých, tak jsme byli pred tvárí tvou, Hospodine.

18 Pocali jsme, svírali jsme se, jako bychom rodili vítr: však jsme žádného vysvobození nezpusobili zemi, aniž padli obyvatelé okršlku zemského.

19 Oživout mrtví tvoji, tela mrtvá má vstanou. Procitte a prozpevujte, obyvatelé prachu. Nebo rosa tvá jako rosa na bylinách, ale bezbožné k zemi zporážíš.

20 Ej lide muj, vejdi do pokoju svých, a zavri dvére své za sebou; schovej se na malickou chvilku, dokudž neprejde hnev.

21 Nebo aj, Hospodin bére se z místa svého, aby navštívil nepravost na obyvatelích zeme, a odkryje zeme zbité své, a nebude prikrývati více zmordovaných svých.