Proroctví Izaiáše Proroka 33

Proroctví o pomste nad Assyrskými. 15. Zaslíbení živým a pravým církve svaté oudum.

eda tobe, zhoubce, ješto sám nebýváš huben, a kterýž neverne deláš, ješto tobe necinili neverne. Když prestaneš býti zhoubcím, pohuben budeš; když prestaneš neverne ciniti, nevernet ciniti budou.

2 Hospodine, ucin nám milost, na tebet ocekáváme; budiž ramenem svých každého jitra, a vysvobozením naším v cas ssoužení.

3 Pred zvukem hrmotu rozprchnou se národové, pred vyvýšením tvým budou rozptýleni pohané.

4 A sebrána bude loupež vaše, tak jako sbíráni bývají chroustové; jako pripadají kobylky, tak pripadnou na ni.

5 Vyvýšít se Hospodin, nebo na výsosti prebývá, a naplní Sion soudem a spravedlností.

6 I bude upevnením casu tvých, silou i hojným spasením; moudrost a umení, a bázen Hospodinova poklad tvuj.

7 Aj, rekové jejich naríkali vne, jednatelé pokoje horce plakali.

8 Zpustly silnice, prestali choditi cestou; zrušil prímerí, nevážil sobe mest, za nic položil sobe cloveka.

9 Kvílila a zemdlela zeme, stydeti se musil Libán a usvadl; Sáron ucinen jako poušt, Bázan pak a Karmel oklácen.

10 Jižt povstanu, praví Hospodin, již vyvýšen, již vyzdvižen budu.

11 Pocnouce slámu, porodíte strnište; ohen dýchání vašeho sžíre vás.

12 I budou národové vypálené vápno, trní podtaté, ohnem spáleni budou.

13 Slyšte dalecí, co jsem ucinil, a poznejte blízcí sílu mou.

14 Zdesili se na Sionu hríšníci, podjala hruza pokrytce, rkoucí: Kdož by z nás mohl ostáti pred ohnem sžírajícím? Kdož by z nás mohl ostáti pred plamenem vecným?

15 Ten, kterýž chodí v spravedlnosti, a mluví pravé veci, kterýž pohrdá ziskem z útisku, kterýž otrásá ruce své, aby daru neprijímal, kterýž zacpává uši své, aby neslyšel rady o vražde, a zavírá oci své, aby se na zlé nedíval:

16 Ten na vysokých místech prebývati bude, hradové na skalách útocište jeho, tomu chléb dán bude, vody jeho stálé budou.

17 Krále v okrase jeho uzrí oci tvé, spatrí i zemi dalekou.

18 Srdce tvé premyšlovati bude o strachu, rka: Kdež jest písar, kde výbercí, kde spisovatel velikých domu?

19 Lidu ukrutného neuhledáš, lidu hluboké reci, jíž bys neslýchal, a jazyku cizího, jemuž bys nerozumel.

20 Patr na Sion, mesto slavností našich, oci tvé nechat hledí na Jeruzalém, obydlí pokojné, stánek, kterýž nebude prenešen, kolíkové jeho na veky se nepohnou, a žádný provaz jeho se neztrhá;

21 Proto že velikomocný Hospodin jest nám na míste tom rekami toku širokých, po nemž nepujde lodí s vesly, aniž bárka veliká po nem precházeti bude.

22 Nebo Hospodin jest soudce náš, Hospodin ustanovitel práv našich, Hospodin král náš, ont spasí nás.

23 Osláblit jsou provazové tvoji, aniž budou moci utvrditi sloupu bárky své, ani roztáhnouti plachty, ant již rozdelena bude korist loupeže mnohé; i chromí rozchvátají korist.

24 Aniž dí kdo z obyvatelu: Nemocen jsem. Lid osedlý v nem zprošten bude nepravosti.