Proroctví Izaiáše Proroka 38

Ezechiášova nemoc, 3. modlitba, 5. zaslíbení o pridání jemu života, 9. vdecnost jeho pro budoucí pamet zapsaná.

tech dnech roznemohl se Ezechiáš až k smrti. I prišel k nemu Izaiáš syn Amosuv, prorok, a rekl jemu: Toto praví Hospodin: Zred dum svuj, nebo umreš, a nebudeš živ.

2 I obrátil Ezechiáš tvár svou k stene, a modlil se Hospodinu.

3 A rekl: Prosím, ó Hospodine, rozpomen se nyní, že jsem stále chodil pred tebou v pravde a v srdci uprímém, a že jsem to cinil, což dobrého jest pred ocima tvýma. I plakal Ezechiáš plácem velikým.

4 Tedy stalo se slovo Hospodinovo k Izaiášovi, rkoucí:

5 Jdi a rci Ezechiášovi: Toto praví Hospodin Buh Davida otce tvého: Slyšelt jsem modlitbu tvou, videl jsem slzy tvé; aj, já pridám ke dnum tvým patnácte let.

6 A z ruky krále Assyrského vysvobodím te i mesto toto, a chrániti budu mesta tohoto.

7 A toto budeš míti znamení od Hospodina, že Hospodin uciní vec tuto, kterouž mluvil:

8 Aj, já navrátím zpátkem stín po stupních, po nichž sešel na hodinách slunecných Achasových, o deset stupnu. I navrátilo se slunce o deset stupnu, po týchž stupních, po nichž bylo sešlo.

9 Zapsání Ezechiáše krále Judského, když nemocen byl, a ozdravel po nemoci své:

10 Ját jsem byl rekl v prestrižení dnu svých, že vejdu do bran hrobu, zbaven budu ostatku let svých.

11 Rekl jsem byl, že neuzrím Hospodina, Hospodina v zemi živých, nebudu vídati cloveka více mezi prebývajícími na svete.

12 Prebývání mé pomíjí, a stehuje se ode mne jako stánek pastýrský; prestrihl jsem jako tkadlec život svuj, od trísní odreže mne. Dnes dríve než noc prijde, uciníš mi konec.

13 Predkládal jsem sobe v jitre, že jako lev tak potre všecky kosti mé, dnes dríve než noc prijde, že mi uciníš konec.

14 Jako reráb a vlaštovice pištel jsem, lkal jsem jako holubice, oci mé zhuru pozdvižené byly. Pane, násilé trpím, ó prodliž mi života.

15 Ale cot mám více mluviti? I predpovedel mi, i ucinil, že živ pobudu mimo všecka léta svá po horkosti duše své.

16 Pane, kdo po nich i v nich živi budou, všechnem znám bude život dýchání mého, žes mi zdraví navrátil, a mne pri životu zachoval.

17 Aj, v cas pokoje potkala mne byla horkost nejhorcejší, ale tobe zalíbilo se vytrhnouti duši mou z propasti zkažení, proto že jsi zavrhl za hrbet svuj všecky hríchy mé.

18 Nebo ne hrob oslavuje tebe, ani smrt te chválí, aniž ocekávají ti, jenž do jámy sstupují, pravdy tvé.

19 Ale živý, živý, tent oslavovati bude tebe, jako já dnes, a otec synum v známost uvodí pravdu tvou.

20 Hospodin vysvobodil mne, a protož písne mé zpívati budeme po všecky dny života našeho v dome Hospodinove.

21 Rekl pak byl Izaiáš: Nechat vezmou hrudu suchých fíku, a priloží na vred, a zdráv bude.

22 I rekl byl Ezechiáš: Jaké jest znamení, že vstoupím do domu Hospodinova?