Proroctví Izaiáše Proroka 40

Proroctví o budoucím vysvobození lidu Božího z telesného i duchovního Babylona. 12. Zahanbení modláru, 27. a potrestání pochybujících o Božím opatrování.

otešujte, potešujte lidu mého, dí Buh váš.

2 Mluvte k srdci Jeruzaléma, a ohlašujte jemu, že se již doplnil cas uložený jeho, že jest odpuštena nepravost jeho, a že vzal z ruky Hospodinovy dvojnásobne za všecky hríchy své.

3 Hlas volajícího: Pripravtež na poušti cestu Hospodinovu, prímou ucinte na pustine stezku Boha našeho.

4 Každé údolí at jest vyvýšeno, a všeliká hora i pahrbek at jest snížen; což jest krivého, at jest prímé, a místa nerovná at jsou rovinou.

5 Nebo se zjeví sláva Hospodinova, a uzrí všeliké telo spolu, že ústa Hospodinova mluvila.

6 Hlas rkoucího: Volej. I rekl: Co mám volati? To, že všeliké telo jest tráva, a všeliká vzácnost jeho jako kvet polní.

7 Usychá tráva, kvet prší, jakž vítr Hospodinuv povane na nej. V pravdet jsou lidé ta tráva.

8 Usychá tráva, kvet prší, ale slovo Boha našeho zustává na veky.

9 Na horu vysokou vystup sobe, Sione, zvestovateli vecí potešených, povyš mocne hlasu svého, Jeruzaléme, zvestovateli vecí potešených, povyš, aniž se boj. Rci mestum Judským: Aj, Buh váš.

10 Aj, Panovník Hospodin proti silnému prijde, a ráme jeho panovati bude nad ním;aj, mzda jeho s ním, a dílo jeho pred ním.

11 Jako pastýr stádo své pásti bude, do nárucí svého shromáždí jehnátka, a v klíne svém je ponese, brezí pak poznenáhlu povede.

12 Kdo zmeril hrstí svou vody, a nebesa pídí rozmeril? A kdo zmeril merou prach zeme, a zvážil na váze hory, a pahrbky na závaží?

13 Kdo vystihl ducha Hospodinova, a rádcím jeho byl, že by mu oznámil?

14 S kým se radil, že by mu pridal srozumení, a naucil jej stezce soudu, a vyucil jej umení, a cestu všelijaké rozumnosti jemu v známost uvedl?

15 Aj, národové jako krupe od okova, a jako prášek na vážkách se pocítají, ostrovy jako nejmenší vec zachvacuje.

16 Ani Libán nepostacil by k zanícení ohne, a živocichové jeho nepostacili by k zápalné obeti.

17 Všickni národové jsou jako nic pred ním, za nic a za marnost pokládají se u neho.

18 K komu tedy pripodobníte Boha silného? A jaké podobenství prirovnáte jemu?

19 Jakžkoli rytinu lící remeslník, a zlatník zlatem ji potahuje, a retízky stríbrné k ní slévá;

20 A ten, kterýž pro chudobu nemá co obetovati, drevo, kteréž by nepráchnivelo, vybírá, a remeslníka umelého sobe hledá k pristrojení rytiny, aby se nepohnula.

21 Zdaliž nevíte? Zdaliž neslýcháte? Zdaliž se vám nezvestuje od pocátku? Zdaliž nesrozumíváte z základu zeme?

22 Ten, kterýž sedí nad okršlkem zeme, jejížto obyvatelé jako kobylky, kterýž rozprostrel jako kortýnu nebesa, a roztáhl je jako stánek k prebývání,

23 Ont privodí knížata na nic, soudce zemské jako nic rozptyluje,

24 Tak že nebývají štípeni ani sáti, aniž korene pouští do zeme parez jejich. Nebo jakž jen zavane na ne, hned usychají, a vicher jako plevu zanáší je.

25 K komu tedy pripodobníte mne, abych podobný byl jemu, praví Svatý?

26 Pozdvihnete zhuru ocí svých, a vizte, kdo to stvoril? Kdo vyvodí v poctu vojsko jejich, a všeho toho zejména povolává? Vedlé množství síly a veliké moci ani jedno z nich nehyne.

27 Procež tedy ríkáš, Jákobe, a mluvíš, Izraeli: Skrytat jest cesta má pred Hospodinem, a pre má pred Boha mého neprichází?

28 Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Buh vecný Hospodin, kterýž stvoril konciny zeme, neustává ani zemdlívá, a že vystižena býti nemuže moudrost jeho?

29 On dává ustalému sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojne udílí.

30 Ustává a umdlévá mládež, a mládenci težce klesají,

31 Ale ti, jenž ocekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se perím jako orlice; beží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají.