Proroctví Izaiáše Proroka 42

Proroctví o Kristu Pánu. 10. Napomenutí církve k chválení Boha. 18. Obvinení lidu Izraelského.

j, služebník muj, na kteréhož se zpodepru, vyvolený muj, jehož libuje duše má. Ducha svého dám jemu, ont soud národum vynášeti bude.

2 Nebude kriceti, ani se vyvyšovati, ani slyšán bude vne hlas jeho.

3 Trtiny nalomené nedolomí, a lnu kourícího se neuhasí, ale soud podlé pravdy vynášeti bude.

4 Nebude neochotný, ani prísný, dokudž soudu na zemi nevykoná, a ucení jeho ostrovové ocekávati budou.

5 Tak praví Buh silný Hospodin, kterýž stvoril nebesa, a roztáhl je, kterýž rozšíril zemi, i to, což z ní pochází, kterýž dává dýchání lidu na ní, a ducha tem, jenž chodí po ní.

6 Já Hospodin povolal jsem te v spravedlnosti, a ujal jsem te za ruku tvou; protož ostríhati te budu, a dám te v smlouvu lidu, a za svetlo národum,

7 Abys otvíral oci slepé, a vyvodil z žaláre vezne, a z vezení ty, kteríž sedí ve tmách.

8 Já jsem Hospodin, tot jest jméno mé, a slávy své jinému nedám, ani chvály své rytinám.

9 Aj, prvnejší veci prišly, a i nové predpovídaje, dríve než se zacnou, dám o nich slyšeti vám.

10 Zpívejte Hospodinu písen novou, chvála jeho jest od koncin zeme, kteríž se plavíte po mori, i všecko, což v nem jest, ostrovové i obyvatelé jejich.

11 Pozdvihnete hlasu pustiny i mesta její, i vsi, v nichž bydlí Cedar, prokrikujte obyvatelé skal, s vrchu hor volejte.

12 Vzdejte slávu Hospodinu, a chválu jeho na ostrovích zvestujte.

13 Hospodin jako silný rek vyjde, jako muž válecný rozhorlí se, troubiti, anobrž i prokrikovati bude, a proti neprátelum svým zmužile sobe pocínati, rka:

14 Mlcel jsem dosti dlouho, cinil jsem se neslyše, zdržoval jsem se, ale již jako pracující ku porodu kriceti budu, pohubím a sehltím vše pojednou.

15 V pustinu obrátím hory i pahrbky, a všelikou bylinu jejich usuším, a obrátím reky v ostrovy, a jezera vysuším.

16 I povedu slepé po ceste, kteréž neznali, a po stezkách, kterýchž neumeli, provedu je; obrátím pred nimi tmu v svetlo, a co nerovného, v rovinu. Tot jest, což jim uciním, a neopustím jich.

17 Obrátí se zpet, zahanbeni budou ti, kteríž doufají v rytinu, kteríž ríkají slitinám: Vy jste bohové naši.

18 Ó hluší, slyštež, a vy slepí, prohlédnete, abyste videli.

19 Kdo jest to slepý, jediné služebník muj? A hluchý, než posel muj, kteréhož posílám? Kdo slepý tak jako dokonalý? Slepý, pravím, jako služebník Hospodinuv?

20 Hlede na mnohé veci, však nesrozumívá; otevrené maje uši, však neslyší.

21 Melt jest Hospodin líbost v nem pro spravedlnost svou, zvelebil jej zákonem, a slavného ucinil.

22 Že pak lid tento obloupený jest a potlacený, jehožto mládence, což jich koli, jímají a do žaláru skrývají, že jsou dáni v loupež, aniž jest, kdo by je vytrhl, v rozchvátání, aniž jest, kdo by rekl: Navrat zase,

23 Kdo z vás ušima pozoruje toho, srozumívá tomu, aby se bedliveji chtel míti napotom?

24 Kdo vydal v potlacení Jákoba, a Izraele loupežníkum? Zdali ne Hospodin, proti nemuž jsme zhrešili? Nebo nechteli po cestách jeho choditi, aniž poslouchali zákona jeho.

25 A protož vylil na nej s prchlivostí hnev svuj, a násilé boje, a zapálil jej vukol, a však nepoznal toho. Zapálil jej, pravím, a však nepripustil toho k srdci.