Proroctví Izaiáše Proroka 44

Zaslíbení Ducha svatého. 6. Dustojnost Hospodinova. 9. Modláru i modl marnost. 21. Napomenutí lidu ku pamatování na posvecení své, 24. a k doufání.

však nyní slyš, Jákobe, služebníce muj, a Izraeli, kteréhož jsem vyvolil.

2 Toto dí Hospodin, kterýž te ucinil, a sformoval hned od života matky, a spomáhá tobe: Neboj se, služebníce muj, Jákobe, a uprímý, kteréhož jsem vyvolil.

3 Nebo vyleji vody na žíznivého, a potoky na vyprahlost; vyleji Ducha svého na síme tvé, a požehnání své na potomky tvé.

4 I porostou jako mezi bylinami, jako vrbí vedlé tekutých vod.

5 Tento dí: Hospodinuv já jsem, a onen nazuve se jménem Jákobovým, a jiný zapíše se rukou svou Hospodinu, a jménem Izraelským jmenovati se bude.

6 Takto praví Hospodin, král Izraeluv a vykupitel jeho, Hospodin zástupu: Já jsem první, a já poslední, a krome mne není žádného Boha.

7 Nebo kdo tak jako já ohlašuje a oznamuje to, aneb sporádá mi to hned od toho casu, jakž jsem rozsadil lidi na svete? A kdo to, což prijíti má, oznámiti jim mohou?

8 Nebojtež se, ani lekejte. Zdali hned zdávna nepovedel jsem tobe a neoznámil, cehož vy sami mne svedkové jste? Zdaliž jest Buh krome mne? Nenít jiste žádné skály, ját o žádné nevím.

9 Ti, kteríž formují rytiny, všickni nic nejsou; tolikéž ty milostné jejich nic neprospívají. Cehož ony sobe samy svedectvím jsou; nic nevidí, aniž ceho znají, aby se stydeti mohly.

10 Kdo formuje Boha silného a rytinu slévá, k nicemu se to nehodí.

11 Aj, všickni, i ti, kteríž se k nemu priúcastnují, zahanbeni budou, ovšem remeslníci ti nad jiné lidi; byt se pak všickni shromáždili a postavili, strašiti se musejí, a spolu zahanbeni budou.

12 Kovár pochyte železo, delá pri uhlí, a kladivy formuje modlu. Když ji delá vší silou svou, ješte k tomu lacní až do zemdlení, aniž se vody napije, až i ustává.

13 Tesar roztáhna šnuru, znamenává ji hrudkou, spravuje ji úhelnicemi, a kružidlem rozmeruje ji, až ji udelá tvárnost muže mající a podobnost krásy cloveka, aby sedela doma.

14 Nasekaje sobe cedru, vezme také cypriš a dub aneb to, kteréž jest nejcelistvejší mezi drívím lesním; i javor štepuje, a déšt jej k zrostu privozuje.

15 I bývá cloveku k topení; nebo vezma z neho, zhrívá se. Roznecuje také ohen, aby napekl chleba. Mimo to udelá sobe boha, a klaní se jemu; udelá z neho rytinu, a kleká pred ní.

16 Cástku jeho pálí ohnem, pri druhé cástce jeho maso jí, pece peceni, a nasycen bývá. Zhrívá se také, a ríká: Aha, zhrel jsem se, videl jsem ohen.

17 Z ostatku pak jeho udelá boha, rytinu svou, pred níž kleká, a klaní se, a modlí se jí, rka: Vysvobod mne, nebo Buh silný muj jsi.

18 Neznají ani soudí, proto že zaslepil oci jejich, aby nevideli, a srdce jejich, aby nerozumeli.

19 Aniž považují toho v srdci svém. Není umení, není rozumu, aby kdo rekl: Díl z neho spálil jsem ohnem, a pri uhlí jeho napekl jsem chleba, pekl jsem maso, a jedl jsem, a mám z ostatku jeho ohavnost udelati, a pred špalkem dreveným klekati?

20 Popelem se pase takový, srdce svedené sklonuje jej, aby nemohl osvoboditi duše své, ani ríci: Není-liž omylu v predsevzetí mém?

21 Pamatujž na to, Jákobe a Izraeli, proto že jsi ty služebník muj. Já jsem te sformoval, služebník muj jsi, Izraeli, nebudeš u mne v zapomenutí.

22 Zahladím jako hustý oblak prestoupení tvá, a jako mrákotu hríchy tvé; navratiž se ke mne, nebo jsem te vykoupil.

23 Prozpevujte nebesa, nebo Hospodin to ucinil; zvucte nižiny zeme, zvucne prozpevujte hory, les i všeliké dríví v nem, nebo vykoupil Hospodin Jákoba, a v Izraeli sebe oslavil.

24 Takto praví Hospodin vykupitel tvuj, a ten, kterýž te sformoval hned od života matky: Já Hospodin ciním všecko, roztahuji nebesa sám, rozprostírám zemi mocí svou.

25 Rozptyluji znamení lháru, a z hadacu blázny delám; obracím moudré nazpet, a umení jejich v bláznovství.

26 Potvrzuji slova služebníka svého, a radu poslu svých vykonávám. Kterýž dím o Jeruzalému: Bydleno bude v nem, a o mestech Judských: Vystavena budou, nebo pustiny jejich vzdelám.

27 Kterýž dím hlubine: Vyschni, nebo potoky tvé vysuším.

28 Kterýž dím o Cýrovi: Pastýr muj, nebo všelikou vuli mou vykoná, a rekne Jeruzalému: Zase vystaven bud, a chrámu: Založen bud.