Proroctví Izaiáše Proroka 51

Ustavení lidu Božího v doufání. 9. Modlitba za vysvobození. 12. Odpoved na ni. 17. Napomenutí k ocekávání na splnení jí.

oslouchejte mne, následovníci spravedlnosti, kteríž hledáte Hospodina, pohledte na skálu, odkudž vytati jste, a na hlubokost jámy, z níž vykopáni jste.

2 Pohledte na Abrahama otce vašeho, a na Sáru, kteráž vás porodila, že jsem jej jediného povolal, a požehnal jsem jemu, i rozmnožil jej.

3 Nebo poteší Hospodin Siona, poteší všech pustin jeho, a uciní poušt jeho prerozkošnou, a pustinu jeho podobnou zahrade Hospodinove. Radost a veselí bude nalezeno v nem, díkcinení, a hlas žalmu zpívání.

4 Pozorujte mne, lide muj, a rodino má, nastavte mi uší; nebo zákon ode mne vyjde, a soud svuj za svetlo národum vystavím.

5 Blízko jest spravedlnost má, vyjdet spasení mé, a ramena má národy souditi budou. Na mnet ostrovové cekají, a po mém rameni touží.

6 Pozdvihnete k nebi ocí svých, a popatrte na zem dolu. Nebesa zajisté jako dým zmizejí, a zeme jako roucho zvetší, a obyvatelé její též podobne zemrou: ale spasení mé na veky zustane, a spravedlnost má nezahyne.

7 Poslouchejte mne, kteríž znáte spravedlnost, lide, v jehož srdci jest zákon muj; nebojte se útržky lidí bídných, a hanení jejich nedeste se.

8 Nebo jako roucho zžíre je mol, a jako vlnu zžíre je cerv, ale spravedlnost má na veky zustane, a spasení mé od národu do pronárodu.

9 Probud se, probud se, oblec se v sílu, ó ráme Hospodinovo, probud se, jako za dnu starodávních a národu predešlých. Zdaliž ty nejsi to, kteréžs poplénilo Egypt, a ranilo draka?

10 Zdaliž ty nejsi to, kteréžs vysušilo more, vody propasti veliké, kteréžs obrátilo hlubiny morské v cestu, aby prešli ti, jenž byli vysvobozeni?

11 A tak ti, kteréž vykoupil Hospodin, at se navrátí, a prijdou na Sion s prozpevováním, a veselé vecné at jest na hlave jejich; radosti a veselé at dojdou, zámutek pak a úpení at utekou.

12 Já, já jsem utešitel váš. Jakáž jsi ty, že se bojíš cloveka smrtelného, a syna cloveka tráve podobného?

13 Že se zapomínáš na Hospodina ucinitele svého, kterýž roztáhl nebesa, a založil zemi, a že se desíš ustavicne každého dne prchlivosti ssužujícího, jakž se jen postrojí, aby hubil? Ale kdež jest pak ta prchlivost toho,kterýž ssužuje?

14 Pospíšít, aby zajatý propušten byl; nebot neumre v jáme, aniž bude míti jaký nedostatek chleba svého.

15 Ját jsem zajisté Hospodin Buh tvuj, kterýž rozdeluje more, jehož vlny zvuk vydávají. Hospodin zástupu jest jméno mé,

16 Kterýž jsem vložil slova svá v ústa tvá, a stínem ruky své prikryl jsem te, abys štípil nebesa, a založil zemi, a rekl Sionu: Lid muj jsi ty.

17 Probud se, probud, povstan, Jeruzaléme, kterýž jsi pil z ruky Hospodinovy kalich prchlivosti jeho, kvasnice z kalicha hruzy vypil jsi, i vyvážil.

18 Žádný jí nevedl ze všech synu, kterýchž naplodila, a žádný jí neujal za ruku její ze všech synu, kteréž vychovala.

19 Toto dvé te potkalo, (kdo te politoval?) zpuštení a setrení, hlad a mec. Kdo te potešoval?

20 Synové tvoji omráceni jsouc, leží na rozcestí všech ulic, jako buvol v leci, plni jsouce prchlivosti Hospodinovy, žehrání Boha tvého.

21 A protož slyš nyní toto, ztrápená a opilá, ale ne vínem:

22 Takto praví Pán tvuj, Hospodin a Buh tvuj, vedoucí pri lidu svého: Aj, beru z ruky tvé kalich hruzy, i kvasnice kalicha prchlivosti mé, nebudeš ho píti více.

23 Ale dám jej do ruky tech, jenž te ssužují, kteríž ríkali duši tvé: Sehni se, at pres te prejdeme, jimž jsi podkládala jako zemi hrbet svuj, a jako ulici precházejícím.