Proroctví Izaiáše Proroka 63

Rozmlouvání církve s Kristem o vysvobození jí z moci neprátel. 7. Vyznání Božích dobrodiní i hríchu lidu Izraelského, 15. a modlitba.

dož jest to, ješto se bére z Edom, v ubroceném rouše z Bozra, ten ozdobený rouchem svým, kráceje u velikosti síly své? Ját jsem, kterýž mluvím spravedlive, dostatecný k vysvobození.

2 Proc jest cervené roucho tvé, a odev tvuj jako toho, kterýž tlací v presu?

3 Pres jsem tlacil sám, aniž kdo z lidí byl se mnou. Tlacil jsem neprátely v hneve svém, a pošlapal jsem je v prchlivosti své, až stríkala krev i nejsilnejších jejich na roucho mé, a tak všecken odev svuj zkálel jsem.

4 Den zajisté pomsty v srdci mém, a léto, v nemž mají vykoupeni býti moji, prišlo.

5 Když jsem pak videl, že není žádného spomocníka, až jsem se užasl, že žádného nebylo, kdo by podpíral. A protož mi vysvobození zpusobilo ráme mé, a prchlivost má, ta mne podeprela.

6 I pošlapal jsem národy v hneve svém, a opojil jsem je prchlivostí svou, a porazil jsem na zem nejsilnejší reky jejich.

7 Milosrdenství Hospodinova pripomínati budu, a chvály Hospodinovy ze všeho, což ucinil nám Hospodin, i množství dobroty, kteréž dokazoval k domu Izraelskému z veliké lítosti své, a z velikého milosrdenství svého.

8 Nebo rekl: Vždyt jsou lidem mým, jsou synové, neucinít mi neverne. A protož byl jejich spasitelem.

9 Ve všelikém ssoužení jejich i on mel ssoužení, a andel prístojící jemu vysvobozval je. Z milování svého a z lítosti své on sám vykoupil je, a pestoval je, i nosil je po všecky dny veku.

10 Ale oni zpurní byli, a zarmucovali Ducha svatého jeho; procež obrátil se jim v neprítele, a sám bojoval proti nim.

11 I rozpomínal se lid jeho na dny starodávní, i na Mojžíše: Kdež jest ten, kterýž je vyvedl z more s pastýrem stáda svého? Kde jest ten, kterýž položil u prostred neho Ducha svatého svého?

12 Kterýž je vedl ramenem velebnosti své po pravici Mojžíšove, kterýž rozdelil vody pred nimi, aby sobe zpusobil jméno vecné,

13 Kterýž je provedl skrze hlubiny jako kone po poušti, ani se nepoklesli.

14 Jako když hovádko do údolí sstupuje,tak Duch Hospodinuv poznenáhlu vedl z nich každého. Tak jsi vedl lid svuj, abys sobe zpusobil jméno slavné.

15 Popatriž s nebe, a pohled z príbytku svatosti své a okrasy své. Kdež jest horlivost tvá a veliká síla tvá? Kde množství milosrdenství tvých a slitování tvých? Mne-liž se zadržovati budou?

16 Ty jsi zajisté otec náš; nebo Abraham nic neví o nás, a Izrael nezná nás. Ty jsi, Hospodine, otec náš, vykupitel náš, tot jest od vecnosti jméno tvé.

17 Procež jsi nám dal zblouditi, Hospodine, od cest svých, zatvrdil jsi srdce naše, abychom se nebáli tebe? Navratiž se zase pro služebníky své, pokolení dedictví svého.

18 Nejšpatnejší vládne lidem svatosti tvé, neprátelé naši pošlapali svatyni tvou.

19 My tvoji jsme od veku; nad nimi jsi nikdy nepanoval, aniž nad nimi jméno tvé vzýváno jest.