Proroctví Izaiáše Proroka 64

Modlitba za vysvobození. 3. Pripomenutí Boží moci, 5. dobroty, spravedlnosti. 6. Ponížené vyznání hríchu.

bys protrhl nebesa a sstoupil, aby se od prítomnosti tvé hory rozplynouti musily,

2 (Jako od rozníceného ohne rozpouštejícího voda vre), abys v známost uvedl jméno své neprátelum svým, a aby se pred tvárí tvou národové trásli;

3 Jako když jsi cinil hrozné veci, jichž jsme se nenadáli, sstoupil jsi, pred oblícejem tvým hory se rozplývaly;

4 Cehož se od veku neslýchalo, a ušima nepochopilo, oko nevídalo Boha krome tebe, aby tak cinil tomu, kterýž nan ocekává.

5 Vyšel jsi vstríc tomu, kdož ochotne ciní spravedlnost, a na cestách tvých na te se rozpomínali. Aj, ty rozhnevals se, proto že jsme hrešili na nich ustavicne, a však zachováni budeme,

6 Ackoli jsme jako necistý my všickni, a jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše. Procež pršíme jako list my všickni, a nepravosti naše jako vítr zachvacují nás.

7 Nadto není žádného, ješto by vzýval jméno tvé, a probudil se k tomu, aby se chopil tebe, aspon když jsi skryl tvár svou pred námi, a zpusobil to, abychom mizeli pro nepravosti naše.

8 Ale již, ó Hospodine, ty jsi otec náš, my hlina, ty pak ucinitel náš, a tak jsme všickni dílo ruky tvé.

9 Nehnevejž se tak velmi, Hospodine, aniž se na veky rozpomínej na nepravost. Ó vzhlédniž, prosíme, všickni my lid tvuj jsme.

10 Mesta svatosti tvé obrácena jsou v poušt, Sion v poušt, i Jeruzalém v pustinu obrácen.

11 Dum svatosti naší a okrasy naší, v kterémž te chválívali otcové naši, ohnem zkažen, a cožkoli jsme meli nejvzácnejšího, jest popléneno.

12 I zdaliž pro ty veci, Hospodine, se zdržíš? Mlceti a nás tak velmi trápiti budeš?