Proroctví Jermiáše Proroka 2

Dobrodiní Boží Juskdým cinená. 4. Nevdecnost jich. 8. Hríchové pretežcí. 38. Pohružka proti nim.

stalo se slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:

2 Jdi a volej, tak aby slyšel Jeruzalém, rka: Takto praví Hospodin: Rozpomínám se na te pro milosrdenství mladosti tvé, a pro lásku snetí tvého, když jsi za mnou chodila po poušti v zemi, kteráž nebývá osívána.

3 Tehdáž svatost Hospodinova byl Izrael, prvotiny úrod jeho. Všickni, kteríž jej zžírali, obvineni byli; zlé veci na ne prišly, praví Hospodin.

4 Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobuv, a všecky celedi domu Izraelského.

5 Takto praví Hospodin: Jakou shledali otcové vaši pri mne nepravost, že se vzdálili ode mne, a chodíce za marností, marní ucineni jsou,

6 Tak že ani nerekli: Kde jest Hospodin, kterýž nás vyvedl z zeme Egyptské, kterýž nás vodil po poušti, po zemi pusté a strašlivé, po zemi vyprahlé a stínu smrti, po zemi, skrze niž nechodil žádný, a kdež žádný clovek nebydlil?

7 Nýbrž, když jsem vás uvedl do zeme úrodné, abyste jedli ovoce její i dobré veci její, všedše tam, poškvrnili jste zeme mé, a dedictví mé zohavili jste.

8 Kneží nerekli: Kde jest Hospodin? a ti, kteríž se obírají s zákonem, nepoznali mne, pastýri pak odstoupili ode mne, a proroci prorokovali skrze Bále, a za vecmi neužitecnými chodili.

9 Procež vždy nesnáz mám s vámi, praví Hospodin, i s syny synu vašich nesnáz míti musím.

10 Projdete ale ostrovy Citim, a pohledte, i do Cedar pošlete, a pošetrte pilne, a pohledte, stalo-li se co takového.

11 Zdali zmenil který národ bohy, ackoli nejsou bohové? Lid pak muj zmenil slávu svou v vec neužitecnou.

12 Užasnete se nebesa nad tím, a deste se, chradnete velmi, praví Hospodin.

13 Nebo dvojí zlost spáchal lid muj: Mne opustili pramen vod živých, aby sobe vykopali cisterny, cisterny deravé, kteréž nedrží vody.

14 Zdali otrok jest Izrael? Zdali man doma zplozený? Procež vydán jest v loupež?

15 Lvícata rvou na nej, a vydávají hlas svuj, a obracejí zemi jeho v pustinu; mesta jeho vypálena jsou, tak že není žádného obyvatele.

16 Obyvatelé také Nof a Tachpanes pasou na vrchu hlavy tvé.

17 Zdaliž toho sobe nepusobíš, opouštejíc Hospodina Boha svého v ten cas, když te vodí po ceste své?

18 A nyní co tobe do cesty Egyptské, že piješ vodu z Níle? Aneb co tobe do cesty Assyrské, že piješ vodu z reky?

19 Trestati te bude zlost tvá, a odvrácení tvá domlouvati budou tobe. Poznejž tedy a viz, že zlá a horká vec jest, že opouštíš Hospodina Boha svého, a není bázne mé pri tobe, dí Panovník Hospodin zástupu.

20 Ackoli dávno polámal jsem jho tvé, potrhal jsem to, cím jsi svázána byla, a reklas: Nebudut sloužiti modlám, však po každém pahrbku vysokém, a pod každým drevem zeleným touláš se, ó nevestko.

21 Ješto jsem já te vysadil vinným kmenem výborným, všecku naporád semenem cistotným, i kterakž jsi mi promenila se v plané réví cizího kmene?

22 Nebo bys ty se pak umyla sanitrem, a mnoho na sebe mýdla vypotrebovala, predcet patrná jest nepravost tvá pred oblícejem mým, praví Panovník Hospodin.

23 Kterakž mužeš ríci: Nepoškvrnovala jsem se, za Báli jsem nechodila? Pohled na cestu svou v tomto údolí, poznej, cos cinila, dromedárko rychlá, kteráž znamení necháváš na cestách svých.

24 Jsi divoká oslice, zvyklá na poušti, kteráž podlé líbosti duše své hltá vítr, když se jí prícina dá. Kdo jí prekážku uciní? Všickni ti, kteríž jí hledají, nepotrebí se jim kvaltovati, naleznout ji v mesíci jejím.

25 Dí-lit kdo: Zdržuj nohu svou, aby bosá nebyla, a hrdlo své od žízne, tedy ríkáš: To nic, nikoli; nebo jsem zamilovala cizí, a za nimi choditi budu.

26 Jakož k hanbe prichází zlodej, když postižen bývá, tak zahanben bude dum Izraelský, oni, králové jejich, knížata jejich, a kneží jejich, i proroci jejich,

27 Kteríž ríkají drevu: Otec muj jsi, a kameni: Ty jsi mne zplodil. Nebo se hrbetem ke mne obracejí a ne tvárí, ale v cas trápení svého ríkají: Vstan a vysvobod nás.

28 I kdež jsou bohové tvoji, kterýchž jsi nadelal sobe? Necht vstanou, budou-li te moci vysvoboditi v cas trápení tvého, ponevadž podlé poctu mest svých máš bohy své, ó Judo.

29 Co se vaditi budete se mnou? Vy všickni odstoupili jste ode mne, dí Hospodin.

30 Nadarmo jsem bil syny vaše, kázne neprijali; sežral mec váš proroky vaše jako lev, kterýž dáví.

31 Ó národe, vy posudte slova Hospodinova, zdali jsem byl pouští Izraelovi, zdali zemí tmavou? Proc ríká lid muj: Panujeme, neprijdeme více k tobe?

32 Zdali se zapomíná panna na ozdoby své, a nevesta na tkanice své? Lid pak muj zapomnel se na mne za dny nescíslné.

33 Proc zastáváš cesty své, hledajíc toho, což miluješ? Procež i jiné nešlechetnice ucíš cestám svým.

34 Nad to, na podolcích tvých nalézá se krev duší chudých nevinných. Nenesnadne nalézám to, nebo videti to na tech všech podolcích.

35 A vždy ríkáš: Ponevadž nevinná jsem, jiste odvrácena jest prchlivost jeho ode mne. Aj, já v soud vejdu s tebou, proto že pravíš: Nehrešila jsem.

36 Proc tak beháš, promenujíc cestu svou? Jakož jsi zahanbena od Assyrských, tak i od Egyptských zahanbena budeš.

37 Také odtud vyjdeš, a ruce tvé budou nad hlavou tvou; nebo zamítá Hospodin troštování tvá, a nepovedet se štastne v nich.