Proroctví Jermiáše Proroka 5

Osvedcení hríchu lidu Judského, 6. i pomst Božích proti nim.

behejte ulice Jeruzalémské, pohledte nyní, a zvezte, a hledejte v ulicích jeho, naleznete-li muže, jest-li kdo, ješto by cinil soud, a vyhledával toho, což pravého jest, a odpustím jemu.

2 Ale i když ríkají: Živt jest Hospodin, takovým zpusobem krive prisahají.

3 Ó Hospodine, zdaliž oci tvé nepatrí na pravdu? Biješ je, ale necítí bolesti; hubíš je, ale nechtí prijímati kázne. Tvrdší jsou tváre jejich než skála, nechtí se navrátiti.

4 I rekl jsem já: Snad tito prostí jsou, nerozumne sobe pocínají; nebo nejsou povedomi cesty Hospodinovy, soudu Boha svého.

5 Pujdu aspon k prednejším, a mluviti budu k nim; nebo oni povedomi jsou cesty Hospodinovy, soudu Boha svého. Ale i ti spolu polámali jho, roztrhali svazky.

6 Protož je podáví lev z lesa, vlk vecerní pohubí je, pardus cíhati bude u mest jejich. Kdožkoli vyjde z nich, roztrhán bude; nebo mnohá jsou prestoupení jejich, rozmohly se prevrácenosti jejich.

7 Kdež jest to, procež bych mel odpustiti tobe? Synové tvoji opouštejí mne, a prisahají skrze ty, kteríž nejsou bohové. Jakž jsem jen nasytil je, hned cizoloží, a do domu nevestky houfem se valí.

8 Ráno vstávajíce, jsou jako koni vytylí; každý k žene bližního svého rehce.

9 Zdaliž pro takové veci nemám navštíviti? dí Hospodin. A zdali nad národem takovým nemá mstíti duše má?

10 Vstupte na zdi jeho, a zkazte je, a neprestávejte; svrzte štítky zdí jeho, nebo nejsou Hospodinovy.

11 Velice zajisté zproneverili se mi dum Izraelský a dum Judský, dí Hospodin.

12 Scítali klam na Hospodina, a ríkali: Není tak, nikoli neprijde na nás zlé, a mece ani hladu nepocítíme.

13 Ti pak proroci pominou s vetrem, a žádného slova není v nich. Takt se stane jim.

14 Protož takto praví Hospodin Buh zástupu: Proto že tak mluvíte, aj, já zpusobím, aby slova tvá v ústech tvých byla jako ohen, a lid tento drívím, kteréž on zžíre.

15 Aj, já privedu na vás národ zdaleka, ó dome Izraelský, dí Hospodin, národ silný, národ starodávní, národ, jehož jazyka nebudeš umeti, ani rozumeti, co mluví.

16 Jehož toul jako hrob otevrený, všickni jsou silní.

17 A vytráví obilé tvé a chléb tvuj, požerou syny tvé a dcery tvé, pojí bravy tvé i skot tvuj, pojí vinné kmeny tvé i fíkoví tvé, mesta tvá hrazená, v nichž ty doufáš, znuzí mecem.

18 A však ani tech casu, dí Hospodin, neuciním s vámi konce.

19 Nebo stane se, když reknete: Proc nám ciní Hospodin Buh náš všecko toto? že rekneš jim: Jakož jste opustili mne, a sloužili bohum cizozemcu v zemi své, tak sloužiti budete cizozemcum v zemi ne své.

20 Oznamtež to v dome Jákobove, a rozhlaste v Judstvu, rkouce:

21 Slyštež nyní toto, lide bláznivý a nesmyslný, kteríž oci mají a nevidí, kteríž uši mají a neslyší:

22 Což se mne nebudete báti? dí Hospodin. Což pred oblícejem mým nebudete se trásti? Kterýž jsem položil písek za cíl mori ustanovením vecným, jehož neprekracuje. Ackoli zmítají se, však neodolají, ackoli zvucí vlnobití jeho, však ho neprecházejí.

23 Ale lid tento má srdce zarputilé a zpurné, odstoupili a odešli.

24 Ani nerekli v srdci svém: Bojme se již Hospodina Boha našeho, kterýž dává déšt jarní i podzimní casem svým, téhodnu narízených ke žni ostríhá nám.

25 Nepravostit vaše prekážku ciní tem vecem, a hríchové vaši pripravují vás o to dobré.

26 Nebo nalézají se v lidu mém bezbožníci; streže jako cižebníci, kteríž lécejí, stavejí osídla, lidi lapají.

27 Jako klece plná ptáku, tak domové jejich plní jsou lsti. Protož zrostli a zbohatli,

28 Vytylí jsou, lsknou se, nadto umejí se vyhýbati bídám. Pre nesoudí, ani pre sirotka, a však štastne se jim vede, ackoli k spravedlnosti chudým nedopomáhají.

29 Zdaliž pro takové veci nemám navštíviti jich? dí Hospodin. Zdali nad národem takovým nemá mstíti duše má?

30 Vec užasnutí hodná a hrozná deje se v zemi této.

31 Proroci prorokují lžive, a kneží panují skrze ne, a lid muj miluje to. Ceho byste pak neucinili naposledy?