Proroctví Jermiáše Proroka 6

Proroctví o pritažení babylonských proti Judským. 8. Napomenutí jich ku pokání. 9. Pomsta nad nekajícími. 13. Hríchové lidu i správcu jejich.

hromaždte se, synové Beniaminovi, z prostredku Jeruzaléma, a v Tekoa trubte trubou, a nad Betkarem vyzdvihnete korouhev; nebo videti zlé od pulnoci, a potrení veliké.

2 Panne krásné a rozkošné pripodobnil jsem byl dceru Sionskou.

3 Ale pritáhnou k ní pastýri s stády svými, rozbijí proti ní stany vukol, spase každý místo své.

4 Vyzdvihnete proti ní válku, vstante a pritrhneme o poledni. Beda nám, že pomíjí den, že se roztáhli stínové vecerní.

5 Vstante a pritrhneme v noci, a zkazme paláce její.

6 Takto zajisté praví Hospodin zástupu: Nasekejte dríví, a zdelejte proti Jeruzalému náspy. Tot jest to mesto, kteréž navštíveno býti musí; což ho koli, jen nátisk jest u prostred neho.

7 Jakož studnice vypryštuje vodu svou, tak ono vypryštuje zlost svou. Nátisk a zhoubu slyšeti v nem pred oblícejem mým ustavicne, bolest i bití.

8 Usmysl sobe, ó Jeruzaléme, aby se neodloucila duše má od tebe, abych te neobrátil v pustinu, v zemi nebydlitelnou.

9 Takto praví Hospodin zástupu: Jiste paberovati budou jako vinný kmen ostatek Izraele, ríkajíce: Sahej rukou svou jako ten,kterýž víno zbírá do putny.

10 Komuž mluviti budu, a kým osvedcovati, aby slyšeli? Aj, neobrezané jsou uši jejich, tak že nemohou pozorovati; aj, slovo Hospodinovo mají v posmechu, a nemají líbosti v nem.

11 Protož plný jsem prchlivosti Hospodinovy, ustal jsem, drže ji v sobe. Vylita bude i na malické vne, spolu i na shromáždení mládencu, ovšem pak muž s ženou jat bude, starec s kmetem.

12 A dostanou se domové jejich jiným, též pole i ženy, když vztáhnu ruku svou na obyvatele této zeme, dí Hospodin.

13 Od nejmenšího zajisté z nich, až do nejvetšího z nich, všickni naporád vydali se v lakomství, anobrž od proroka až do kneze všickni naporád provodí faleš.

14 A hojí potrení dcery lidu mého povrchu, ríkajíce: Pokoj, pokoj, ješto není žádného pokoje.

15 Stydeli-liž se pak co proto, že ohavnost páchali? Aniž se lid co stydel, aniž jich proroci k zahanbení privesti umeli. Protož padnou mezi padajícími; v cas, v nemž je navštívím, klesnou, praví Hospodin.

16 Když takto ríkával Hospodin: Zastavte se na cestách, a pohledte, a vyptejte se na stezky staré, která jest cesta dobrá, i chodte po ní, a naleznete odpocinutí duši své, tedy ríkávali: Nebudeme choditi.

17 Když jsem pak ustanovil nad vámi strážné, rka: Mejtež pozor na zvuk trouby, tedy ríkávali: Nebudeme pozorovati.

18 Protož slyšte, ó národové, a poznej, ó shromáždení, co se deje mezi nimi.

19 Slyš, ó zeme: Aj, já uvedu zlé na lid tento, ovoce myšlení jejich, proto že nepozorují slov mých, ani zákona mého, ale jím pohrdají.

20 K cemuž mi kadidlo z Sáby prichází, a vonná trtina výborná z zeme daleké? Zápalu vašich nelibuji sobe, aniž obeti vaše jsou mi príjemné.

21 Protož takto praví Hospodin: Aj, já nakladu lidu tomuto úrazu, a zurážejí se o ne otcové, tolikéž i synové, soused i bližní jeho, a zahynou.

22 Takto praví Hospodin: Aj, lid pritáhne z zeme pulnocní, a národ veliký povstane od koncin zeme.

23 Lucište i kopí pochytí, každý ukrutný bude, a neslitují se. Hlas jejich jako more zvuceti bude, a na koních jezditi budou, zšikovaní jako muž k boji, proti tobe, ó dcero Sionská.

24 Jakž uslyšíme povest o nem, opadnou ruce naše; ssoužení zachvátí nás, a bolest jako rodicku.

25 Nevycházejte na pole, a na cestu nechodte; nebo mec neprítele a strach jest vukol.

26 Ó dcero lidu mého, prepaš se žíní, a válej se v popele. Vydej se v kvílení, jako po synu jednorozeném, v kvílení prehorké; nebo náhle pritáhne zhoubce na nás.

27 Dal jsem te za veži v lidu tvém, a za baštu, abys spatroval a zkušoval cesty jejich.

28 Všickni jsou z zarputilých nejzarputilejší, chodí jako utrhac, jsou ocel a železo, všickni naporád zhoubcové jsou.

29 Prahnou mechy, od ohne mizí olovo, nadarmo ustavicne prepaluje zlatník; nebo zlé veci nemohou býti oddeleny.

30 Stríbrem falešným nazovou je, nebo Hospodin zavrhl je.