Proroctví Jermiáše Proroka 7

Naomenutí lidu Judského ku pokání. 7. Zaslíbení milosti kajícím. 8. Hríchové lidu rozlicní; 12. osvedcení pomst Božích proti nemu.

lovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, rkoucí:

2 Postav se v brane domu Hospodinova, a ohlašuj tam slovo toto, a rci: Slyšte slovo Hospodinovo všickni Judští, kteríž vcházíte do bran techto, abyste se klaneli Hospodinu.

3 Takto praví Hospodin zástupu, Buh Izraelský: Polepšte cest svých i predsevzetí svých, a zpusobím to, abyste bydlili na míste tomto.

4 Neskládejte nadeje své v slovích lživých, ríkajíce: Chrám Hospodinuv, chrám Hospodinuv, chrám Hospodinuv jest.

5 Ale jestliže všelijak polepšíte cest svých, a predsevzetí svých, jestliže spravedlive soud konati budete mezi mužem a mezi bližním jeho;

6 Prichozího, sirotka a vdovy neutisknete, a krve nevinné nevylejete na míste tomto, a za bohy cizími nebudete-li choditi k svému zlému:

7 Tedy zpusobím, abyste bydlili na míste tomto, v zemi, kterouž jsem dal otcum vašim, od veku až na veky.

8 Aj, vy skládáte nadeji svou v slovích lživých, kteráž neprospívají.

9 Zdaliž kradouce, mordujíce a cizoložíce i krive prisahajíce a kadíce Bálovi; též chodíce za bohy cizími, jichž neznáte,

10 Predce choditi a postavovati se budete pred oblícejem mým v dome tomto, kterýž nazván jest od jména mého, a ríkati: Vyprošteni jsme, abyste páchali ty všecky ohavnosti?

11 Což peleší lotrovskou jest dum tento pred ocima vašima, kterýž nazván jest od jména mého? Aj, takét já vidím, dí Hospodin.

12 Ale jdete aspon na místo mé, kteréž bylo v Sílo, kdež jsem byl zpusobil príbytek jménu svému z pocátku, a vizte, co jsem ucinil jemu pro nešlechetnost lidu svého Izraelského.

13 Protož nyní, že ciníte všecky skutky tyto, dí Hospodin, a když mluvím k vám, ráno vstávaje, a to ustavicne, tedy neposloucháte, a když volám na vás, tedy neozýváte se:

14 Protož uciním domu tomuto, kterýž nazván jest od jména mého, v nemž vy doufáte, i místu tomuto, kteréž jsem dal vám a otcum vašim, jako jsem ucinil Sílo;

15 A zavrhu vás od tvári své, jako jsem zavrhl bratrí vaše, všecko síme Efraimovo.

16 Ty tedy nemodl se za lid tento, aniž pozdvihuj za ne hlasu a modlitby, aniž se primlouvej ke mne; nebo te nikoli nevyslyším.

17 Zdaliž sám nevidíš, co oni ciní v mestech Judských a po ulicích Jeruzalémských?

18 Synové zbírají dríví, a otcové zanecují ohen, ženy pak zadelávají testo, aby pekly koláce tvoru nebeskému, a obetovali obeti mokré bohum cizím, aby mne popouzeli.

19 Zdaliž to proti mne jest, že mne oni popouzejí? dí Hospodin. Zdali není proti nim k zahanbení tvári jejich?

20 Procež takto praví Panovník Hospodin: Aj, hnev muj a prchlivost má vylita bude na místo toto, na lidi i na hovada, i na dríví polní, i na úrody zeme, a horeti bude, tak že neuhasne.

21 Takto praví Hospodin zástupu, Buh Izraelský: Zápaly své pridejte k obetem svým, a jezte maso.

22 Nebo jsem nemluvil s otci vašimi, aniž jsem prikázal jim v ten den, v kterýž jsem je vyvedl z zeme Egyptské, o zápalích a obetech.

23 Ale toto prikázal jsem jim, rka: Poslouchejte hlasu mého, a budu vaším Bohem, a vy budete mým lidem, a chodte po vší ceste, kterouž jsem vám prikázal, aby vám dobre bylo.

24 Však neposlechli, aniž naklonili ucha svého, ale chodili po radách, a podlé zdání srdce svého zlého. Obrátili se ke mne hrbetem a ne tvárí svou.

25 Od toho casu, jakž vyšli otcové vaši z zeme Egyptské, až do tohoto dne posílal jsem k vám všecky služebníky své proroky, každý den ráno vstávaje, a to ustavicne.

26 Však neposlechli mne, aniž naklonili ucha svého, ale zatvrdivše šíji svou, hure cinili nežli otcové jejich.k. 6,10; 44,5.

27 Když jim mluvíš všecka slova tato, ani tebe neposlouchají, a když voláš na ne, neohlašují se tobe.

28 Protož rciž jim: Tento jest národ, kteríž neposlouchají hlasu Hospodina Boha svého, aniž prijímají naucení. Zhynula pravda, a vymizela z úst jejich.

29 Ohol vlasy své a zavrz, a naríkej hlasem na místech vysokých; nebo zavrhl Hospodin a opustil rodinu, na kterouž se velmi hnevá.

30 Cinili zajisté synové Judovi, což zlého jest pred ocima mýma, dí Hospodin. Nastaveli ohavností svých v dome tom, kterýž nazván jest od jména mého, aby poškvrnili jej.

31 Nadto vzdelali výsosti Tofet, kteréž jest v údolí syna Hinnom, aby pálili syny své i dcery své ohnem, cehož jsem neprikázal, aniž vstoupilo na srdce mé.

32 Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, kdyžto nebude slouti více Tofet, ani údolí syna Hinnom, ale údolí mordu, a pochovávati budou v Tofet, nebo nebude dostávati místa.

33 I budou mrtvá tela lidu tohoto za pokrm ptactvu nebeskému a šelmám zemským, a nebude žádného, kdo by odstrašil.

34 Zpusobím také, aby prestal v mestech Judských a v ulicích Jeruzalémských hlas radosti a hlas veselé, hlas ženicha a hlas nevesty; nebo pustinou ucinena bude zeme.