Proroctví Jermiáše Proroka 12

Naríkání nad bezbožností Anatotských. 5. Ukázání vetších nešlechetností pri Jeruzalémských, s osvedcením pomsty obojím. 14. Pohružka pohanum, 15. a zaslíbení kajícím z Židu i pohanu.

pravedlivý zustaneš, Hospodine, povedu-li odpor proti tobe, a však o soudech tvých mluviti budu s tebou. Proc se ceste bezbožníku štastne vede? Mají pokoj všickni, kteríž se pyšne zproneverili.

2 Štepuješ je, ano i vkorenují se; rostou, ano i ovoce nesou ti, jejichžto úst blízko jsi, ale daleko od ledví jejich.

3 Ale ty, Hospodine, znáš mne, prohlédáš mne, a zkusils srdce mého, že s tebou jest, onyno pak táhneš jako ovce k zabíjení, a pripravuješ je ke dni zabití.

4 Dokudž by žalostila zeme, a bylina všeho pole svadla pro zlost prebývajících v ní, a hynulo každé hovado i ptactvo? Nebo ríkají: Nevidít Buh skoncení našeho.

5 Ponevadž tebe s pešími bežícího k ustání privodí, kterakž bys tedy stacil pri koních? A ponevadž v zemi pokojné, jíž jsi se doveril, ustáváš, což pak spravíš pri tom zdutém Jordánu?

6 Nebo i bratrí tvoji i dum otce tvého zproneverili se tobe, a ti také povolávají za tebou plnými ústy. Never jim, byt pak mluvili s tebou prátelsky.

7 Opustil jsem dum svuj, zavrhl jsem dedictví své, dal jsem to, což velice milovala duše má, v ruce neprátel jeho.

8 Ucineno jest mi dedictví mé podobné lvu v lese, vydává proti mne hlas svuj, procež ho nenávidím.

9 A což ptákem dravým jest mi dedictví mé? Což ptactvo vukol bude proti nemu? Jdetež nu, shromaždte se všecka zvírata polní, sejdete se k jídlu.

10 Mnozí pastýri zkazí vinici mou, pošlapají podíl muj, podíl mne velmi milý obrátí v poušt nejhroznejší,

11 Obrátí jej v pustinu. Kvíliti bude, spustošen jsa ode mne; spustne všecka tato zeme, nebo není žádného, kdo by to v srdci skládal. 12:zai 57,1.

12 Na všecka místa vysoká po poušti potáhnou zhoubcové, mec zajisté Hospodinuv zžíre od jednoho kraje zeme až do druhého, nebude míti pokoje žádné telo.

13 Nasejí pšenice, ale trní žíti budou; bolestne to ponesou, že užitku nevezmou, a stydeti se budou za úrody své pro prchlivost hnevu Hospodinova.

14 Takto praví Hospodin o všech mých sousedech zlých, jenž se dotýkají dedictví, kteréž jsem uvedl v dedictví lidu svému Izraelskému: Aj, já vypléním je z zeme jejich, když dum Judský vypléním z prostredku jejich.

15 Stane se však, když je vypléním, že se navrátím a smiluji se nad nimi, a privedu zase jednoho každého z nich k dedictví jeho, a jednoho každého do zeme jeho.

16 Stane se také, jestliže by se pilne ucili cestám lidu mého, a prisahali by ve jménu mém, ríkajíce: Živt jest Hospodin, jakž oni ucívali lid muj prisahati skrze Bále, že vzdeláni budou u prostred lidu mého.

17 Jestliže by pak neposlouchali, tedy pléniti budu národ ten ustavicne a hubiti, dí Hospodin.