Proroctví Jermiáše Proroka 13

Uchýlení se Judských od Boha a hledání pomoci u Assyrských, 15. napomenutí jich ku pokání, 17. pohružka nekajícím.

akto rekl Hospodin ke mne: Jdi a zjednej sobe pás lnený, a opaš jím bedra svá, do vody pak nedávej ho.

2 Tedy zjednal jsem ten pás podlé slova Hospodinova, a opásal jsem bedra svá.

3 Potom stalo se slovo Hospodinovo ke mne podruhé, rkoucí:

4 Vezmi ten pás, kterýž jsi zjednal, kterýž jest na bedrách tvých, a vstana, jdi k Eufrates, a skrej jej tam do díry skalní.

5 I šel jsem, a skryl jsem jej u Eufrates, jakž mi byl prikázal Hospodin.

6 Stalo se pak po prebehnutí dnu mnohých, že rekl Hospodin ke mne: Vstana, jdi k Eufrates, a vezmi odtud ten pás, kterýžt jsem prikázal skrýti tam.

7 I šel jsem k Eufrates, a vykopav, vzal jsem ten pás z místa toho, kdež jsem jej byl skryl. A aj, zkažený byl ten pás, aniž se k cemu hodil.

8 Tehdy stalo se slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:

9 Takto praví Hospodin: Takt zkazím pýchu Judských i pýchu Jeruzalémských velikou.

10 Lidu toho prenešlechetného, kteríž nechtí poslouchati slov mých, kteríž chodí podlé zdání srdce svého, a chodí za bohy cizími, sloužíce jim, a klanejíce se jim. I bude podoben pasu tomu, kterýž se nehodí k nicemu.

11 Nebo jakož se drží pás na bedrách muže, tak jsem byl pripojil k sobe všecken dum Izraelský i všecken dum Judský, dí Hospodin, aby byli lidem mým, a to k sláve, a k chvále, i k ozdobe, ale nebyli poslušni.

12 Protož rci jim slovo toto: Takto praví Hospodin Buh Izraelský: Všeliká nádoba vinná naplnována bývá vínem. Kdyžt pak reknou: Zdaliž nevíme dobre, že všeliká nádoba vinná naplnována bývá vínem?

13 I díš jim: Takto praví Hospodin: Aj, já naplním všecky obyvatele zeme této i krále, kteríž sedí místo Davida na stolici jeho, i kneží i proroky, a tolikéž všecky obyvatele Jeruzalémské opilstvím,

14 A rozrazím jednoho o druhého, jakož otce, tak také syny, dí Hospodin. Nebudu šanovati, aniž odpustím, aniž se smiluji, abych zkaziti jich nemel.

15 Poslouchejte a ušima pozorujte, nepovyšujte se, nebot Hospodin mluví.

16 Dejte Hospodinu Bohu svému cest, drív než by tmu uvedl, a dríve nežli by se zurážely nohy vaše o hory tmavé. I cekali byste svetla, ale obrátil by je v stín smrti, promenil by je v mrákotu.

17 Jestliže pak toho neuposlechnete, v skrýších plakati bude duše má pro pýchu vaši, a náramne kvíliti bude. Potekou, pravím, z ocí mých slzy, nebo zajato bude stádce Hospodinovo.

18 Rci králi i královne: Sedte na zemi; nebo odjata bude prednost vaše, koruna ozdoby vaší.

19 Mesta polední uzavírána budou, tak že nebude žádného, kdo by otevríti mohl. Zastehováno bude všecko Judstvo, zastehováno bude docela.

20 Pozdvihnete ocí svých, a vizte ty, kteríž táhnou od pulnoci. Kdež jest to stádo, kteréžt dáno bylo, stádce ozdoby tvé?

21 Co díš, když te navštíví, ještos ty naucila je, aby byli nad tebou vudcové prední? Zdaliž bolesti tebe nezachvátí jako ženu rodící?

22 Díš-li v srdci svém: Proc by mne to potkati melo? Pro množství nepravosti tvé odkryti budou podolkové tvoji, násilne odjata bude obuv tvá.

23 Muže-li zmeniti Mourenín kuži svou, aneb pardus perestost svou, také vy budete moci dobre ciniti, naucivše se zle ciniti.

24 Protož rozptýlím je, jako vítr poušte rozptyluje plevy.

25 Ten bude los tvuj a díl odmerený tobe ode mne, praví Hospodin, proto žes se zapomnela nade mnou, a úfalas v lež.

26 A tak i já také odkryji podolek tvuj nad hlavu tvou, aby spatrína byla hanba tvá,

27 Cizoložství tvá, a rehtání tvá, nešlechetná smilství tvá, na pahrbcích i na poli. Videlt jsem ty ohavnosti tvé; beda tobe, Jeruzaléme. A což se ješte neocistíš? I až dokud pak?