Proroctví Jermiáše Proroka 16

Osvedcení pomst nad Judskými 10. i hríchu jejich. 14. Vysvobození lidu z Babylona. 16. Pritažení Egyptských a Kaldejských. 19. Povolání pohanu.

stalo se slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:

2 Nepojímej sobe ženy, aniž mej synu neb dcer na míste tomto.

3 Nebo takto praví Hospodin o synech i dcerách zplozených v míste tomto, a o matkách jejich, kteréž zrodily je, i o jejich otcích, kteríž zplodili je v zemi této:

4 Smrtmi prebolestnými pomrou, nebudou oplakáni, ani pochováni; místo hnoje na svrchku zeme budou, a mecem i hladem do konce zhubeni budou. I budou mrtvá tela jejich za pokrm ptactvu nebeskému a šelmám zemským.

5 Nebo takto praví Hospodin: Nevcházej do domu smutku, aniž chod kvíliti, aniž jich lituj; odjal jsem zajisté pokoj svuj od lidu tohoto, dobrotivost i slitování, dí Hospodin.

6 Když pomrou velicí i malí v zemi této, nebudou pochováni, aniž kvíliti budou nad nimi, aniž se zreží, aniž sobe lysiny zdelají pro ne.

7 Aniž jim dadí jísti, aby v truchlosti potešovali jich nad mrtvým, aniž jich napojí z cíše potešení po otci jejich neb matce jejich.

8 Tolikéž do domu hodování nechod, abys sedati mel s nimi pri jídle a pití.

9 Nebo takto praví Hospodin zástupu, Buh Izraelský: Aj, já zpusobím, aby nebývalo na míste tomto pred ocima vašima a za dnu vašich hlasu radosti, ani hlasu veselé, hlasu ženicha, ani hlasu nevesty.

10 Když pak oznámíš lidu tomuto všecka slova tato, a reknou-lit: Proc vyrkl Hospodin proti nám všecko zlé veliké toto, a jaká jest nepravost naše, aneb jaký hrích náš, jímž jsme hrešili proti Hospodinu Bohu svému?

11 Tedy rci jim: Proto že opustili mne otcové vaši, dí Hospodin, a chodíce za bohy cizími, sloužili jim, a klaneli se jim, mne pak opustili, a zákona mého neostríhali.

12 Vy pak mnohem jste hure cinili nežli otcové vaši; nebo aj, vy chodíte jeden každý podlé zdání srdce svého zlého, neposlouchajíce mne.

13 Procež hodím vámi z zeme této do zeme, o níž nevíte vy, ani otcové vaši, a sloužiti budete tam bohum cizím dnem i nocí, dokudž neuciním vám milosti.

14 Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž nebude ríkáno více: Živt jest Hospodin, kterýž vyvedl syny Izraelské z zeme Egyptské,

15 Ale: Živt jest Hospodin, kterýž vyvedl syny Izraelské z zeme pulnocní a ze všech zemí, do nichž je byl rozehnal, když je zase privedu do zeme jejich, kterouž jsem dal otcum jejich.

16 Aj, já pošli k rybárum mnohým, dí Hospodin, aby je vylovili; potom pošli i k mnohým lovcum, aby je zlapali na všeliké hore, a na všelikém pahrbku, i v derách skalních.

17 Hledím na všecky cesty jejich, nejsout tajné prede mnou, aniž jest skryta nepravost jejich pred ocima mýma.

18 I odplatím jim prvé dvojnásobne za nepravost jejich a hrích jejich, proto že zemi mnou poškvrnili tely mrtvými ohyzdnými, a ohavnostmi svými naplnili dedictví mé.

19 Hospodine, sílo má a hrade muj, i útocište mé v den ssoužení, k tobet prijdou národové od koncin zeme, a reknou: Jiste žet se falše drželi otcové naši, marnosti a práve neužitecných vecí.

20 Zdaliž udelá sobe clovek bohy, ponevadž sami nejsou bohové?

21 Protož aj, já zpusobím to, aby poznali té chvíle, zpusobím, aby poznali ruku mou i moc mou, a zvedít, že jméno mé jest Hospodin.