Proroctví Jermiáše Proroka 17

Zatvrdilost Judy 3. i pomsta pro ni. 5. Zlorecený, kdo v lidech, 7. porehnaný, kdo v Boha doufá. 9. Pohružka pokrytcum 11. a lakomcum. 13. Modlitba Jeremiášova. 19. Kázání o sobote.

rích Juduv napsán jest pérem železným, rafijí kamene pretvrdého, vyryt jest na tabuli srdce jejich, a na rozích oltáru vašich,

2 Tak když zpomínají synové jejich na oltáre jejich i háje jejich, pod drívím zeleným, na pahrbcích vysokých.

3 Ó horo, s tím polem jmení tvé i všecky poklady tvé vydám v rozchvátání, pro hrích výsostí tvých, ve všech koncinách tvých.

4 A ty musíš lhutu dáti z strany sebe dedictví svému, kteréž jsem byl dal tobe, a podrobím te v službu neprátelum tvým v zemi, o níž nevíš; nebo jste ohen zanítili v prchlivosti mé, kterýž až na veky horeti bude.

5 Takto praví Hospodin: Zlorecený ten muž, kterýž doufá v cloveka, a kterýž klade telo za ráme své, od Hospodina pak odstupuje srdce jeho.

6 Nebo bude podobný vresu na pustine, kterýž necítí, když co prichází dobrého, ale bývá na vyprahlých místech na poušti v zemi slatinné, a v níž se nebydlí.

7 Požehnaný ten muž, kterýž doufá v Hospodina, a jehož nadeje jest Hospodin.

8 Nebo podobný bude stromu štípenému pri vodách, a pri potoku pouštejícímu koreny své, kterýž necítí, když prichází vedro, ale list jeho bývá zelený, a v rok suchý nestará se, aniž prestává nésti ovoce.

9 Nejlstivejší jest srdce nade všecko, a nejprevrácenejší. Kdo vyrozumí jemu?

10 Já Hospodin, kterýž zpytuji srdce, a zkušuji ledví, tak abych odplatil jednomu každému podlé cesty jeho, podlé ovoce skutku jeho.

11 Koroptva škrecí, ale nevysedí. Tak kdož dobývá statku však s krivdou, v polovici dnu svých musí opustiti jej, a naposledy bude bláznem.

12 Místo svatyne naší, stolice slavná Nejvyššího, vecne trvá.

13 Ó nadeje Izraelova, Hospodine, všickni, kteríž te opouštejí, necht jsou zahanbeni. Kárání má v zemi této necht jsou zapsána; nebo opustili pramen vod živých, Hospodina.

14 Uzdrav mne, Hospodine, a zdráv budu; vysvobod mne, a vysvobozen budu, ty jsi zajisté chvála má.

15 Aj, oni ríkají mi: Kdež jest to, což predpovídal Hospodin? Necht již prijde.

16 Ješto jsem já se nevetrel, abych pastýrem byl tvým, a dne bolesti nebylt jsem žádostiv, ty víš. Cožkoli vyšlo z rtu mých, pred oblícejem tvým jest.

17 Nebudiž mi k strachu, útocište mé jsi v cas trápení.

18 Necht jsou zahanbeni, kteríž mne stihají, já pak at nejsem zahanben; necht se oni desí, já pak at se nedesím. Uved na ne den trápení, a dvojím setrením setri je.

19 Takto rekl Hospodin ke mne: Jdi a postav se v bráne lidu tohoto, skrze kterouž chodívají králové Judští, a skrze kterouž vycházívají, anobrž ve všech branách Jeruzalémských,

20 A rci jim: Slyšte slovo Hospodinovo, králové Judští, i všecken Judo, a všickni obyvatelé Jeruzaléma, kteríž chodíváte skrze brány tyto:

21 Takto praví Hospodin: Vystríhejte se s pilností, abyste nenosili bremen v den sobotní, ani vnášeli skrze brány Jeruzalémské.

22 Ani nevynášejte bremen z domu svých v den sobotní, a žádného díla nedelejte, ale svette den sobotní, jakž jsem prikázal otcum vašim.

23 (Však neuposlechli, aniž naklonili ucha svého, ale zatvrdili šíji svou, neposlouchajíce a neprijímajíce naucení.)

24 Stane se zajisté, jestliže s ochotností mne uposlechnete, dí Hospodin, abyste nenosili bremen skrze brány mesta tohoto v den sobotní, ale svetili den sobotní, nedelajíce v nem žádného díla,

25 Že poberou se skrze brány mesta tohoto králové i knížata sedící na stolici Davidove, jezdíce na vozích i na koních, oni i knížata jejich, muži Judští a obyvatelé Jeruzalémští, a státi bude toto mesto až na vecnost.

26 I budou pricházeti z mest Judských a z okolí Jeruzaléma, jakož z zeme Beniaminovy, tak z roviny, i z té hory, i od poledne, nesouce zápal, a obet i dar s kadidlem, také i díku cinení nesouce do domu Hospodinova.

27 Jestliže pak neuposlechnete mne, abyste svetili den sobotní, a nenosili bremen, chodíce skrze brány Jeruzalémské v den sobotní, tedy zanítím ohen v branách jeho, kterýžto zžíre paláce Jeruzalémské, a neuhasne.