Plác Jeremiášuv

Plác Jeremiášuv 1

Naríkání Jeremiášovo nad bídami lidu Judského. 8. Hríchové jejich, 18. i vyznání jich. 20. Modlitba za vysvobození, 22. i za pomstu nad neprátely.

ch, mesto tak lidné, jakt jest samotné zustalo, a ucineno jako vdova! Nejznamenitejší mezi národy, prední mezi krajinami pod plat uvedeno.

2 Ustavicne pláce v noci, a slzy jeho na lících jeho, ze všech milovníku svých nemá žádného potešitele; všickni prátelé jeho neverne se k nemu mají, obrátili se mu v neprátely.

3 Zastehoval se Juda, proto že byl trápen a u veliké porobe, však osadiv se mezi pohany, nenalézá odpocinutí; všickni, kteríž jej honí, postihají jej v tesne.

4 Cesty Siona kvílí, že žádný neprichází k slavnosti. Všecky brány jeho zpustly, kneží jeho vzdychají, panny jeho smutné jsou, on pak sám pln jest horkosti.

5 Neprátelé jeho jsou hlavou, odpurcum jeho štastne se vede; nebo jej Hospodin zarmoutil pro množství prestoupení jeho. Maliccí jeho odešli do zajetí pred oblícejem neprítele.

6 A tak odnata od dcery Sionské všecka okrasa její. Knížata její jsou podobná jelenum, kteríž nenalézají pastvy, a ucházejí bez moci pred tím, kdož je honí.

7 Rozpomínát se dcera Jeruzalémská ve dnech trápení svého a kvílení svého na všecka svá utešení, kteráž mívala ode dnu starodávních, když padá lid její od ruky neprítele, nemajíc žádného, kdo by ji retoval. Protivnícit se jí dívajíce, posmívají se klesnutí jejímu.

8 Težce hrešila dcera Jeruzalémská, protož jako necistá odloucena jest. Všickni, kteríž ji v poctivosti mívali, neváží jí sobe, proto že vidí nahotu její; ona pak vzdychá, obrácena jsuci zpet.

9 Necistota její na podolcích jejích; nepamatovala na skoncení své, protož patrne klesá, nemajíc žádného, kdo by ji potešil. Popatriž, Hospodine, na trápení mé, nebot se vyvýšil neprítel.

10 Sáhl rukou svou neprítel na všecky drahé veci její; nebo musí se dívati pohanum, an chodí do svatyne její, o cemž jsi byl prikázal, aby tobe nevcházeli do shromáždení.

11 Všecken lid její vzdychajíce, hledají chleba, vynakládají nejdražší veci své za pokrm k ocerstvení života. Vzezriž, Hospodine, a popatriž, nebot jsem v nevážnosti.

12 Nic-liž vám do toho, ó všickni, kteríž tudyto jdete? Pohledte a vizte, jest-li bolest podobná bolesti mé, kteráž jest mi ucinena, jak mne zámutkem naplnil Hospodin v den prchlivosti hnevu svého.

13 Seslal s výsosti ohen do kostí mých, kterýž opanoval je; roztáhl sít nohám mým, obrátil mne zpet, obrátil mne v pustinu, celý den neduživá jsem.

14 Tuze svázáno jest rukou jeho jho prestoupení mých, tuze spletené houžve pripadly na hrdlo mé, porazilo sílu mou; vydal mne Pán v ruku neprátel, nemohut povstati.

15 Pošlapal Pán všecky mé silné u prostred mne, svolal proti mne zástupy, aby potrel mládence mé, tlacil Pán presem pannu dceru Judskou.

16 Pro tyt veci já pláci, z ocí mých, z ocí mých tekou vody, a že jest vzdálen ode mne potešitel, kterýž by ocerstvil duši mou; synové moji jsou pohubeni, nebo ssilil se neprítel.

17 Rozprostírá dcera Sionská ruce své, nemá žádného, kdo by ji potešil; vzbudilte Hospodin proti Jákobovi všudy vukol neho neprátely jeho, mezi nimiž jest dcera Jeruzalémská jako pro necistotu oddelená.

18 Spravedlivý jest Hospodin, nebot jsem na odpor cinila ústum jeho. Slyšte medle všickni lidé, a vizte bolest mou; panny mé i mládenci moji odebrali se do zajetí.

19 Volala jsem na milovníky své, oni oklamali mne; kneží moji a starci moji v meste pomreli, hledajíce pokrmu, aby posilnili života svého.

20 Popatriž, ó Hospodine, nebot mi úzko; vnitrnosti mé zkormouceny jsou, srdce mé svadne ve mne, proto že jsem na odpor velice cinila. Vne mec na sirobu privodí, v dome pouhá smrt.

21 Slýchajít, že já vzdychám, ale není žádného, kdo by mne potešil. Všickni neprátelé moji slyšíce o mých bídách, radují se, že jsi to ucinil, a privedl den predohlášený, ale budout mne podobní.

22 Necht prijde všecka nešlechetnost jejich pred oblícej tvuj, a ucin jim, jakož jsi ucinil mne pro všecka prestoupení má; nebot jsou mnohá úpení má, a srdce mé neduživé.