Plác Jeremiášuv 2

Naríkání nad zkažením království Judského, 6. odjetím Božích služeb i jinými bídami. 20. Napomenutí lidu k modlitbám za smilování.

ak hustým oblakem prchlivosti své prikryl Pán dceru Sionskou! Shodil s nebe na zem slávu Izraelovu, aniž se rozpomenul na podnože noh svých v den prchlivosti své.

2 Sehltil Pán beze vší lítosti všecky príbytky Jákobovy, zboril v prchlivosti své ohrady dcery Judské, uderil jimi o zem, v potupu uvedl království i knížata její.

3 Odtal v rozpálení hnevu všecken roh Izraeluv, odvrátil zpet pravici svou od neprítele, a rozpáliv se proti Jákobovi jako ohen plápolající, pálí do cela vukol.

4 Natáhl lucište své jako neprítel, postavil pravici svou jako protivník, i zbil všecky nejzdarilejší z lidu, a vylil do stánku dcery Sionské jako ohen prchlivost svou.

5 Ucinen jest Pán podobný nepríteli, sehltil Izraele, sehltil všecky paláce jeho, zkazil ohrady jeho, a rozmnožil v lidu Judském zámutek a žalost.

6 Mocí zajisté odtrhl jako od zahrady plot svuj, zkazil stánek svuj, v zapomenutí uvedl Hospodin na Sionu slavnost a sobotu, a v prchlivosti hnevu svého zavrhl krále i kneze.

7 Zavrhl Pán oltár svuj, v ošklivost vzal svatyni svou, vydal v ruku neprítele zdi a paláce Sionské; kriceli v dome Hospodinove jako v den slavnosti.

8 Uložilte Hospodin zkaziti zed dcery Sionské, roztáhl šnuru, a neodvrátil ruky své od zhouby; procež val i zed kvílí, a spolu mdlejí.

9 Poraženy jsou na zem brány její, zkazil a polámal závory její; král její i knížata její mezi pohany. Není ani zákona, proroci také její nemívají videní od Hospodina.

10 Starší dcery Sionské usadivše se na zemi, mlcí, posýpají prachem hlavy své, a prepasují se žínemi panny Jeruzalémské, svešují k zemi hlavy své.

11 Zhynuly od slz oci mé, zkormoutily se vnitrnosti mé, a vykydla se na zem játra má, pro potrení dcery lidu mého, když i nemluvnátka a prsí požívající na ulicích mesta se svírají.

12 A ríkají matkám svým: Kdež jest obilé a víno? když se jako zranený svírají po ulicích mesta, a vypouštejí duše své na klíne matek svých.

13 Kohot za svedka privedu? Koho pripodobním k tobe, ó dcero Jeruzalémská? Koho tobe prirovnám, abych te potešil, panno dcero Sionská? Nebo veliké jest jako more potrení tvé. Kdož by te zhojiti mohl?

14 Proroci tvoji predpovídali tobe lživé a nicemné veci, a neodkrývali nepravosti tvé, aby odvrátili zajetí tvé, ale predpovídali tobe težkosti, oklamání a vyhnání.

15 Všickni, kteríž jdou cestou, tleskají nad tebou rukama, diví se a potrásají hlavou svou za tebou, dcero Jeruzalémská, ríkajíce: To-li jest to mesto, o nemž ríkávali, že jest nejkrásnejší a utešením vší zeme?

16 Všickni neprátelé tvoji rozdírají na tebe ústa svá, hvízdají a škripí zuby, ríkajíce: Sehltme ji. Totot jest jiste ten den, jehož jsme ocekávali; jižte nastal, vidíme.

17 Ucinil Hospodin to, což byl uložil, splnil rec svou, kterouž prikazoval ode dnu starodávních, boril bez lítosti, a obveselil nad tebou neprítele, povýšil rohu protivníku tvých.

18 Vykrikovalo srdce jejich proti Pánu. Ó ty zdi dcery Sionské, vylévej jako potok slzy dnem i nocí, nedávej sobe odpocinutí, aniž se spokojuj zrítelnice oka tvého.

19 Vstan, kric v noci, pri pocátku bdení, vylévej jako vodu srdce své pred oblícejem Páne; pozdvihuj k nemu rukou svých za život dítek svých svírajících se hladem, na rohu všech ulic, a rci:

20 Pohled, Hospodine, a popatr, komu jsi tak kdy ucinil? Zdaliž jídají ženy plod svuj, nemluvnátka rozkošná? Zdaliž mordován býti má v svatyni Páne knez a prorok?

21 Leží na zemi po ulicích mladý i starý, panny mé i mládenci moji padli od mece, zmordoval jsi je, a zbil v den prchlivosti své bez lítosti.

22 Svolal jsi jako ke dni slavnosti z vukolí ty, jichž se velice straším, a nebylo v den prchlivosti Hospodinovy, kdo by ušel neb pozustal. Kteréž jsem na rukou pestovala a vychovala, ty neprítel muj do konce zhubil.