Plác Jeremiášuv 4

Veliké bídy lidu Judského, 13. príciny jejich. 21. Posmta Boží na Idumejskými. 22. Potešení lidu Božího.

ak te zašlo zlato, zmenilo se ryzí zlato nejvýbornejší, rozmetáno jest kamení svaté sem i tam po všech ulicích.

2 Synové Sionští nejdražší, kteríž ceneni býti meli za zlato nejcištší, jakt jsou pocteni za nádoby hlinené, dílo rukou hrncíre!

3 An draci vynímajíce prsy, krmí mladé své, dcera pak lidu mého prícinou ukrutníka podobná jest sovám na poušti.

4 Jazyk prsí požívajícího prilnul žízní k dásním jeho; deti prosí za chléb, ale není žádného, kdo by lámal jim.

5 Ti, kteríž jídali rozkošné krme, hynou na ulicích; kteríž chováni byli v šarlate, octli se v hnoji.

6 Vetší jest trestání dcery lidu mého, než pomsta Sodomy, kteráž podvrácena jest jako v okamžení, aniž trvaly pri ní rány.

7 Cistší byli Nazareové její než sníh, belejší než mléko, rdela se tela jejich více než drahé kamení, jako by z zafiru vytesáni byli.

8 Ale již vzezrení jejich temnejší jest než cernost, nemohou poznáni býti na ulicích; prischla kuže jejich k kostem jejich, prahne, jest jako drevo.

9 Lépe se stalo tem, jenž zbiti jsou mecem, nežli kteríž mrou hladem, (oni zajisté zhynuli, probodeni byvše), pro nedostatek úrod polních.

10 Ruce žen lítostivých varily syny své, aby jim byli za pokrm v potrení dcery lidu mého.

11 Všelijak vypustil Hospodin prchlivost svou, vylévá zurivost hnevu svého, a zapálil ohen na Sionu, kterýž sežral základy jeho.

12 Králové zeme i všickni obyvatelé okršlku sveta nikoli by neuverili, by mel byl vjíti protivník a neprítel do bran Jeruzalémských,

13 Pro hríchy proroku jeho a nepravosti kneží jeho, vylévajících u prostred neho krev spravedlivých.

14 Toulali se jako slepí po ulicích, kálejíce se ve krvi, kteréž nemohli se než dotýkati odevy svými.

15 Volali na ne: Ustupujte necistí, ustupujte, ustupujte, nedotýkejte se. Právet jsou ustoupili, anobrž sem i tam se rozlezli, až mezi národy ríkají: Nebudout více míti vlastního bydlení.

16 Tvár hnevivá Hospodinova rozptýlila je, aniž na ne více popatrí; neprátelé kneží nešanují, starcum milosti neciní.

17 A vždy ješte až do ustání ocí svých hledíme o pomoc sobe neprospešnou, zrení majíce k národu, nemohoucímu vysvoboditi.

18 Šlakují kroky naše, tak že ani po ulicích našich choditi nemužeme; priblížilo se skoncení naše, doplnili se dnové naši, prišlo zajisté skoncení naše.

19 Rychlejší jsou ti, kteríž nás stihají, než orlice nebeské; po horách stihají nás, na poušti zálohy nám zdelali.

20 Dýchání chrípí našich, totiž pomazaný Hospodinuv, lapen jest v jamách jejich, o nemž jsme ríkali: V stínu jeho živi budeme mezi národy.

21 Raduj se a vesel se, dcero Idumejská, kteráž jsi se usadila v zemi Uz. Takét k tobe prijde kalich, opiješ se a obnažíš se.

22 Ó dcero Sionská, když vykonána bude kázen nepravosti tvé, nenechá te déle v zajetí tvém. Ale tvou nepravost, ó dcero Idumejská, trestati bude a odkryje hríchy tvé.