Proroctví
Ezechiele Proroka 6
Proroctví
o spuštení zeme Judské prícinou modlárství. 8. Zachování ostatku. 11. Stvrzení
tohoto proroctví.
stalo
se ke mne slovo Hospodinovo, rkoucí:
2
Synu clovecí, obrat tvár svou proti horám Izraelským, a prorokuj proti nim,
3
A rci: Hory Izraelské, slyšte slovo Panovníka Hospodina: Takto praví Panovník
Hospodin horám a pahrbkum, prudkým potokum a údolím: Aj, já, já uvedu na vás
mec, a zkazím výsosti vaše.
4
A tak zpustnou oltárové vaši, a ztroskotáni budou slunecní obrazové vaši, a
rozmeci zbité vaše pred ukydanými bohy vašimi.
5
Povrhu také mrtvá tela synu Izraelských pred ukydanými bohy jejich, a rozptýlím
kosti vaše okolo oltáru vašich.
6
Kdekoli bydliti budete, mesta zpuštena budou, a výsosti zpustnou. Procež
popléneni budou a zpustnou i oltárové vaši, potroskotáni budou a prestanou
ukydaní bohové vaši, a slunecní obrazové vaši zpodtínáni, a tak vyhlazena budou
díla vaše.
7
I padnou zbití u prostred vás, a zvíte, že já jsem Hospodin.
8
A pozustavím nekteré z vás, kteríž by ušli mece, mezi pohany, když rozptýleni
budete do zemí.
9
I budou se rozpomínati na mne, kteríž z vás zachováni budou mezi národy, mezi
než budou zajati, že jsem kormoucen byl srdcem jejich smilným, kteréž
odstoupilo ode mne, a ocima jejich, kteréž smilníce, chodily za ukydanými bohy
svými, a tak sami se býti hodné ošklivosti seznají pro nešlechetnosti, kteréž
páchali ve všech ohavnostech svých.
10
A zvedí, že já jsem Hospodin, a že jsem ne nadarmo mluvil, že na ne uvedu zlé
toto.
11
Takto praví Panovník Hospodin: Tleskni rukou svou, a dupni nohou svou, a rci:
Nastojte na dum Izraelský, že pro všecky ohavnosti nejhorší mecem, hladem a
morem padnouti mají.
12
Ten, kdož daleko bude, morem umre, a kdo blízko, mecem padne, ostatní pak a
obležený hladem umre, a tak docela vyleji prchlivost svou na ne.
13
A zvíte, že já jsem Hospodin, když budou zbití jejich u prostred ukydaných bohu
jejich vukol oltáru jejich, na všelikém pahrbku vysokém, na všech vrších hor, a
pod všelikým drevem zeleným, i pod všelikým dubem hustým, na kterémkoli míste
obetovávali vuni libou všelikým ukydaným bohum svým.
14
Nebo vztáhnu ruku svou na ne, a uciním zemi tuto zpustlou, zpustlejší než poušt
Diblat, po všech obydlích jejich. I zvedí, že já jsem Hospodin.
|