Proroctví Ezechiele Proroka 11

Osvedcení pomsty proti svudcum lidu Judského, 13. i specetení jeho smrtí jednoho. 14. Potešení zajatých. 22. Opuštení Jeruzaléma od Boha.

vznesl mne Duch, a privedl mne k bráne východní domu Hospodinova, kteráž patrí na východ, a aj, ve vratech brány té petmecítma mužu, mezi kterýmiž jsem videl Jazaniáše syna Azurova, a Pelatiáše syna Banaiášova, knížata lidu.

2 Tedy rekl mi: Synu clovecí, to jsou ti muži, kteríž smýšlejí nepravost, a skládají radu zlou v meste tomto,

3 Ríkajíce: Nestavejme domu blízko, sic mesto bude hrnec a my maso.

4 Protož prorokuj proti nim, prorokuj, synu clovecí.

5 I sstoupil na mne Duch Hospodinuv, a rekl mi: Rci: Takto dí Hospodin: Tak ríkáte, dome Izraelský. Nebo což vám koli vstupuje na mysl, o tom já vím.

6 Veliké množství zmordovali jste v meste tomto, a naplnili jste ulice jeho zbitými.

7 Protož takto praví Panovník Hospodin: Ti, kteríž jsou zbiti od vás, kteréž jste skladli u prostred neho, onit jsou maso, mesto pak hrnec, ale vás vyvedu z prostredku jeho.

8 Báli jste se mece, ale mec uvedu na vás, praví Panovník Hospodin.

9 A vyvedu vás z prostredku jeho, a dám vás v ruku cizích, a vykonám nad vámi soudy.

10 Mecem padnete, na pomezí Izraelském souditi vás budu, a zvíte, že já jsem Hospodin.

11 Mesto nebude vám hrnec, aniž vy budete u prostred neho maso, na pomezí Izraelském souditi vás budu.

12 I zvíte, že já jsem Hospodin, ponevadž jste v ustanoveních mých nechodili, a soudu mých necinili, a podlé soudu tech národu, kteríž jsou vukol vás, cinili jste.

13 Stalo se pak, když jsem prorokoval, že Pelatiáš syn Banaiášuv umrel. Procež padl jsem na tvár svou, a zvolal jsem hlasem velikým, rka: Ach, Panovníce Hospodine, skonání, ciníš ostatkum Izraelským.

14 Tedy stalo se slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:

15 Synu clovecí, bratrí tvoji, bratrí tvoji, príbuzní tvoji, a všecken dum Izraelský, všecken dum, kterýmž ríkali obyvatelé Jeruzalémští: Daleko zajdete od Hospodina, nám jest dána zeme tato v dedictví.

16 Protož rci: Takto praví Panovník Hospodin: Ackoli daleko zahnal jsem je mezi národy, a ackoli rozptýlil jsem je do zemí, však budu jim svatyní i za ten malý cas v zemích tech, do kterýchž prijdou.

17 Protož rci: Takto praví Panovník Hospodin: Shromáždím vás z národu a zberu vás z zemí, do kterýchž rozptýleni jste, a dám vám zemi Izraelskou.

18 I vejdou tam, a vyvrhou všecky mrzkosti její, i všecky ohavnosti její z ní.

19 Nebo dám jim srdce jedno, a Ducha nového dám do vnitrností vašich, a odejmu srdce kamenné z tela jejich, a dám jim srdce masité,

20 Aby v ustanoveních mých chodili, a soudu mých ostríhali, a cinili je. I budou lidem mým, a já budu jejich Bohem.

21 Kterýchž pak srdce chodilo by po žádostech mrzkostí svých a ohavností svých, tech cestu na hlavu jejich obrátím, praví Panovník Hospodin.

22 Tedy vznesli cherubínové krídla svá i kola s nimi, sláva pak Boha Izraelského nad nimi svrchu.

23 I odešla sláva Hospodinova z prostredku mesta, a stála na hore, kteráž jest na východ mestu.

24 Duch pak vznesl mne, a zase mne privedl do zeme Kaldejské k zajatým, u videní skrze Ducha Božího. I odešlo ode mne videní, kteréž jsem videl.

25 A mluvil jsem k zajatým všecky ty veci Hospodinovy, kteréž mi ukázal.