|
Proroctví
Ezechiele Proroka 14
Obvinení
lidu Judského z pokrytství a modlárství. 12. Osvedcení ctyr ran, jimiž Buh
bezbožníky navštevuje.
otom
prišedše ke mne muži z starších Izraelských, sedeli prede mnou.
2
I stalo se slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:
3
Synu clovecí, muži tito složili ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost,
kteráž jim k urážce jest, položili pred tvári své. Zdaliž se upríme radí se
mnou?
4
Protož mluv jim a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Kdo by koli z domu
Izraelského složil ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž mu k
urážce jest, položil pred tvár svou, a prišel by k proroku: já Hospodin
odpovídati budu tomu, kterýž prišel, o množství ukydaných bohu jeho,
5
Abych polapil dum Izraelský v srdci jejich, že se odvrátili ode mne k ukydaným
bohum svým všickni naporád.
6
Protož rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Obratte se a
odvratte od ukydaných bohu vašich, a ode všech ohavností vašich odvratte tvár
svou.
7
Nebo kdož by koli z domu Izraelského i z pohostinných, kteríž jsou pohostinu v
Izraeli, odvrátil se od následování mne, a složil by ukydané bohy své v srdci
svém, a nepravost, kteráž mu k urážce jest, položil by pred tvár svou a prišel
by k proroku, aby se mne tázal skrze neho: já Hospodin odpovím jemu o sobe,
8
A obrátím tvár svou hnevivou proti muži tomu, a dám jej za znamení a za
prísloví, a vytnu jej z prostred lidu svého, i zvíte, že já jsem Hospodin.
9
Prorok pak, dal-li by se privábiti, aby mluvil slovo, já Hospodin privábil jsem
proroka toho. Než vztáhnut ruku svou na nej, a vyhladím jej z prostred lidu
svého Izraelského.
10
A tak ponesou nepravost svou. Jakáž pokuta na toho, kdož by se tázal, takováž
pokuta na proroka bude,
11
Aby nebloudili více dum Izraelský ode mne, a nepoškvrnovali se více žádnými
prevrácenostmi svými, aby byli lidem mým, a já abych byl jejich Bohem, praví
Panovník Hospodin.
12
Opet stalo se slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:
13
Synu clovecí, když by zeme zhrešila proti mne, dopouštejíc se prestoupení,
tehdy vztáhl-li bych ruku svou na ni, a zlámal jí hul chleba, a poslal bych na
ni hlad, a vyhubil z ní lidi i hovada:
14
By pak byli u prostred ní tito tri muži, Noé, Daniel a Job, oni v spravedlnosti
své vysvobodili by sami sebe, praví Panovník Hospodin.
15
Pakli bych zver lítou uvedl na zemi, tak že by ji na sirobu privedla, a byla by
pustá, aniž by kdo pres ni jíti mohl pro zver:
16
Živt jsem já, praví Panovník Hospodin, že byt tri muži tito u prostred ní byli,
nikoli by nevysvobodili synu ani dcer. Oni by sami vysvobozeni byli, zeme pak
byla by pustá.
17
Aneb mec uvedl-li bych na zemi tu, a rekl bych meci: Projdi skrz zemi tu, abych
vyhubil z ní lidi i hovada:
18
Živt jsem já, praví Panovník Hospodin, že byt pak tri muži tito byli u prostred
ní, nikoli by nevysvobodili synu ani dcer, ale oni sami by vysvobozeni byli.
19
Aneb mor poslal-li bych na zemi tu, a vylil prchlivost svou na ni k zhoube, aby
vyhlazeni byli z ní lidé i hovada:
20
Živt jsem já, praví Panovník Hospodin, že byt pak Noé, Daniel a Job u prostred
ní byli, nikoli by ani syna ani dcery nevysvobodili. Oni v spravedlnosti své
vysvobodili by sami sebe.
21
Nýbrž takto praví Panovník Hospodin: Bych pak ctyri pokuty své zlé, mec a hlad,
zver lítou a mor poslal na Jeruzalém, abych vyhubil z neho lidi i hovada,
22
A aj, pozustali-li by v nem, kteríž by toho ušli, a vyvedeni byli, synové neb
dcery: aj, i oni musejí jíti k vám, a uzríte cestu jejich a skutky jejich, i
potešíte se nad tím zlým, kteréž uvedu na Jeruzalém, nade vším, což uvedu na
nej.
23
A tak poteší vás, když uzríte cestu jejich a skutky jejich. I zvíte, že jsem ne
nadarmo ucinil všecko to, což jsem ucinil pri nem, praví Panovník Hospodin.
|