Proroctví Ezechiele Proroka 26

Proroctví o zkažení Týru a zahubení obyvatelu jeho.

ylo pak jedenáctého léta, prvního dne mesíce, že se stalo slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:

2 Synu clovecí, proto že Týrus o Jeruzalému ríká: Dobre se stalo, že jest potríno mesto bran velmi lidných, obrací se ke mne, naplnen budu, kdyžte zpušteno,

3 Protož takto praví Panovník Hospodin: Aj, já proti tobe, ó Týre, a privedu na te národy mnohé, tak jako bych privedl more s vlnami jeho.

4 I zkazí zdi Týru, a zborí veže jeho; vymetu také z neho prach jeho, a obrátím jej v skálu vysedlou,

5 Tak že budou vysušovati síti u prostred more. Nebo jsem já mluvil, praví Panovník Hospodin, protož bude v loupež národum.

6 Dcery pak jeho, kteréž na poli budou, mecem zmordovány budou, i zvedí, že já jsem Hospodin.

7 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Aj, já privedu na Týr Nabuchodonozora krále Babylonského od pulnoci, krále nad králi, s konmi a s vozy, i s jezdci i s vojskem a s lidem mnohým.

8 Dcery tvé na poli mecem zmorduje, a vzdelá proti tobe šance, a vysype proti tobe násyp, a postaví proti tobe pavézníky.

9 I strelbu zasadí proti zdem tvým, a veže tvé poborí nosatci svými.

10 Od množství koní jeho prikryje te prach jejich; od hrmotu jezdcu a kár i vozu zatresou se zdi tvé, když on vcházeti bude do bran tvých, jako do pruchodu mesta proboreného.

11 Kopyty koní svých pošlapá všecky ulice tvé, lid tvuj mecem pomorduje, a sloupové pametní síly tvé na zem padnou.

12 I rozberou zboží tvá, a rozchvátají kupectví tvá, a rozválejí zdi tvé, i domy tvé rozkošné poborí, a kamení tvé i dríví tvé, i prach tvuj do vody vmecí.

13 A tak prítrž uciním hluku zpevu tvých, a zvuku citar tvých aby nebylo slýcháno více.

14 A obrátím te v skálu vysedlou, budeš k vysušování sítí, nebudeš vystaven více; nebo já Hospodin mluvil jsem, praví Panovník Hospodin.

15 Takto praví Panovník Hospodin Týru: Zdaliž od hrmotu padání tvého, když stonati budou zranení, když ukrutný mord bude u prostred tebe, nepohnou se ostrovové?

16 A vyvstanou z stolic svých všecka knížata pomorská, a složí z sebe plášte své, i roucha svá krumpovaná svlekou; v hruzu se oblekou, na zemi sedeti budou, a tresouce se každé chvíle, trnouti budou nad tebou.

17 I vydadí se nad tebou v naríkání, a reknou tobe: Jak jsi zahynulo, ó mesto, v nemž bydleno bylo pro more, mesto slovoutné, ješto bylo pevné na mori, ono i s obyvateli svými, kteríž poušteli strach svuj na všecky obyvatele jeho!

18 Tehdáž trásti se budou ostrovové v den pádu tvého; predešeni, pravím, budou ostrovové, kteríž jsou na mori, nad zahynutím tvým.

19 Nebo tak praví Panovník Hospodin: Když te uciním mestem zpušteným jako mesta, v nichž se nebydlí, když uvedu na te hlubinu, tak že te prikryjí vody mnohé,

20 Když uciním, že sstoupíš s sstupujícími do jámy k lidu dávnímu, a posadím te v nejnižších stranách zeme, na pustinách starodávních s temi, jenž sstupují do jámy, aby nebylo bydleno v tobe: prokáži slávu v zemi živých.

21 Nebo uciním to, že budeš k náramné hruze, když te nestane, a bys pak bylo hledáno, abys nebylo na veky nalezeno, praví Panovník Hospodin.