Proroctví Ezechiele Proroka 37

Videní o kostech 11. s vysvetlením svým 15. a predukázání zvláštním znamením Judského a Izraelského království v jedno skrze Krista spojení uvedení.

yla nade mnou ruka Hospodinova, a vyvedl mne Hospodin v duchu, a postavil mne u prostred údolí, kteréž bylo plné kostí.

2 I provedl mne skrze ne vukol a vukol, a aj, bylo jich velmi mnoho v tom údolí, a aj, byly velmi suché.

3 I rekl mi: Synu clovecí, mohly-li by ožiti kosti tyto? I rekl jsem: Panovníce Hospodine, ty víš.

4 V tom rekl mi: Prorokuj o tech kostech a rci jim: Kosti suché, slyšte slovo Hospodinovo.

5 Toto praví Panovník Hospodin kostem temto: Aj, já uvedu do vás ducha, abyste ožily.

6 A dám na vás žily, a uciním, že zroste na vás maso, a otáhnu vás koží; dám, pravím, do vás ducha, abyste ožily, i zvíte, že já jsem Hospodin.

7 Tedy prorokoval jsem tak, jakž mi rozkázáno bylo. I stal se zvuk, když jsem já prorokoval, a aj, hrmot, když se približovaly kosti jedna k druhé.

8 I videl jsem, a aj, žily a maso na nich se ukázalo, i koží potaženy byly po vrchu, ale ducha žádného nebylo v nich.

9 I rekl mi: Prorokuj k duchu, prorokuj, synu clovecí, a rci duchu: Takto praví Panovník Hospodin: Ode ctyr vetru prid, duchu, a vej na tyto zmordované, at oživou.

10 Tedy prorokoval jsem, jakž mi rozkázal. I všel do nich duch, a ožili, a postavili se na nohách svých, zástup velmi veliký.

11 I rekl mi: Synu clovecí, kosti tyto jsou všecken dum Izraelský. Aj, ríkají: Uschly kosti naše, a zhynula cáka naše, jižt jest po nás.

12 Protož prorokuj a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já otevru hroby vaše, a vyvedu vás z hrobu vašich, lide muj, a uvedu vás do zeme Izraelské.

13 I zvíte, že já jsem Hospodin, když otevru hroby vaše, a vyvedu vás z hrobu vašich, lide muj.

14 A dám Ducha svého do vás, abyste ožili, a osadím vás v zemi vaší, i zvíte, že já Hospodin mluvím i ciním, dí Hospodin.

15 Opet stalo se slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:

16 Ty pak synu clovecí, vezmi sobe drevo jedno, a napiš na nem: Judovi, a synum Izraelským, tovaryšum jeho. Zatím vezma drevo druhé, napiš na nem: Jozefovi drevo Efraimovo, a všechnem synum Izraelským, tovaryšum jeho.

17 I spojž je sobe jedno k druhému v jedno drevo, aby byla jako jedno v ruce tvé.

18 A když mluviti budou k tobe synové lidu tvého, rkouce: Což nám neoznámíš, co ty veci znamenají:

19 Mluv k nim: Takto praví panovník Hospodin: Aj, já vezmu drevo Jozefovo, kteréž jest v ruce Efraimove, a pokolení Izraelských, tovaryšu jeho, a priložím je s ním k drevu Judovu, a uciním je drevem jedním, i budou jedno v ruce mé.

20 A když budou ta dreva, na kterýchž jsi psal, v ruce tvé pred ocima jejich,

21 Tedy mluv k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já vezmu syny Izraelské z prostred národu tech, kamž odešli, a shromážde je odevšad, uvedu je do zeme jejich.

22 A uciním je, aby byli národem jedním v té zemi na horách Izraelských, a král jeden bude nad nimi nade všemi králem. A nebudou více dva národové, aniž se již více deliti budou na dvoje království.

23 Aniž se budou poškvrnovati více ukydanými bohy svými, a ohavnostmi svými, ani jakými prestoupeními svými, i vysvobodím je ze všech obydlí jejich, v nichž hrešili, a ocistím je. I budou mým lidem, a já budu jejich Bohem.

24 A služebník muj David bude králem nad nimi, a pastýre jednoho všickni míti budou, aby v soudech mých chodili, a ustanovení mých ostríhali, i cinili je.

25 I budou bydliti v té zemi, kterouž jsem byl dal služebníku svému Jákobovi, v níž bydlili otcové vaši. Budou, pravím, v ní bydliti oni i synové jejich, i synové synu jejich až na veky, a David služebník muj knížetem jejich bude na veky.

26 Nadto uciním s nimi smlouvu pokoje; smlouva vecná bude s nimi. A rozsadím je, i rozmnožím je, a postavím svatyni svou u prostred nich na veky.

27 Bude i príbytek muj mezi nimi, a budu jejich Bohem, a oni budou lidem mým.

28 I zvedí národové, že jsem já Hospodin, jenž posvecuji Izraele, když bude svatyne má u prostred nich na veky.