Proroctví Daniele Proroka 6

Prednost Danielova mezi regenty Dariovými, 4. úkladové jejich proti nemu. 12. Osocení, 16. mezi lvy uvržení 21. i vysvobození. 24. Úredníku od lvu roztrhání. 25. Rozkaz Dariuv o cinení pocty pravému Bohu.

íbilo se pak Dariovi, aby ustanovil nad královstvím úredníku sto a dvadceti, kteríž by byli po všem království.

2 Nad temi pak hejtmany tri, z nichžto Daniel prední byl, kterýmž by úredníci onino vydávali pocet, aby se králi škoda nedála.

3 Tedy Daniel prevyšoval ty hejtmany a úredníky, proto že duch znamenitejší v nem byl. Procež král myslil ustanoviti jej nade vším královstvím.

4 Tedy hejtmané a úredníci hledali príciny proti Danielovi s strany království, a však žádné príciny ani vady nemohli najíti; nebo verný byl, aniž jaký omyl neb vada nalézala se pri nem.

5 Protož muži ti rekli: Nenajdeme proti Danielovi tomuto žádné príciny, jediné lec bychom našli neco proti nemu s strany zákona Boha jeho.

6 Tedy hejtmané a úredníci ti shromáždivše se k králi, takto mluvili k nemu: Darie králi, na veky bud živ.

7 Uradili se všickni hejtmané království, vývodové, úredníci, správcové a vudcové, abys ustanovil narízení královské, a utvrdil zápoved: Kdož by koli vložil žádost na kteréhokoli boha neb cloveka do tridcíti dnu, krome na tebe, králi, aby uvržen byl do jámy lvové.

8 Nyní tedy, ó králi, potvrd zápovedi této, a vydej mandát, kterýž by nemohl zmenen býti podlé práva Médského a Perského, kteréž jest nepromenitelné.

9 Procež král Darius vydal mandát a zápoved.

10 Daniel pak, když se dovedel, že jest vydán mandát, všel do domu svého, kdež otevrená byla okna v pokoji jeho proti Jeruzalému, a trikrát za den klekal na kolena svá, a modlíval se a vyznával se Bohu svému, tak jakož prvé to ciníval.

11 Tedy muži ti shromáždivše se a nalezše Daniele, an se modlí a pokorne prosí Boha svého,

12 Tedy pristoupili a mluvili k králi o zápovedi královské: Zdaliž jsi nevydal mandátu, aby každý clovek, kdož by koli neceho žádal od kterého boha neb cloveka až do tridcíti dnu, krome od tebe, králi, uvržen byl do jámy lvové? Odpovedev král, rekl: Pravét jest slovo to, podlé práva Médského a Perského, kteréž jest nepromenitelné.

13 Tedy odpovídajíce, rekli králi: Daniel ten, kterýž jest z zajatých synu Judských, nechtel dbáti na tvé, ó králi, narízení, ani na mandát tvuj, kterýž jsi vydal, ale trikrát za den modlívá se modlitbou svou.

14 Tedy král, jakž uslyšel tu rec, velmi se zarmoutil nad tím, a uložil král v mysli své vysvoboditi Daniele, a až do západu slunce usiloval ho vytrhnouti.

15 Ale muži ti shromáždivše se k králi, mluvili jemu: Vez, králi, že jest takové právo u Médských a Perských, aby každá výpoved a narízení, kteréž by král ustanovil, nepromenitelné bylo.

16 I rekl král, aby privedli Daniele, a uvrhli jej do jámy lvové. Mluvil pak král a rekl Danielovi: Buh tvuj, kterémuž sloužíš ustavicne, on vysvobodí tebe.

17 A prinesen jest kámen jeden, a položen na díru té jámy, a zapecetil ji král prstenem svým a prsteny knížat svých, aby nebyl zmenen ortel pri Danielovi.

18 I odšel král na palác svuj, a šel ležeti, nic nejeda, a nicímž se obveseliti nedal, tak že i sen jeho vzdálen byl od neho.

19 Tedy král hned ráno vstav na úsvite, s chvátáním šel k jáme lvové.

20 A jakž se priblížil k jáme, hlasem žalostným zavolal na Daniele, a promluviv král, rekl Danielovi: Danieli, služebníce Boha živého, Buh tvuj, kterémuž ty sloužíš ustavicne, mohl-liž te vysvoboditi od lvu?

21 Tedy Daniel mluvil s králem, rka: Králi, na veky bud živ.

22 Buh muj poslal andela svého, kterýž zavrel ústa lvu, aby mi neuškodili; nebo pred ním nevina nalezena jest pri mne, nýbrž ani proti tobe, králi, nic zlého jsem neucinil.

23 Tedy král velmi se z toho zradoval, a rozkázal Daniele vytáhnouti z jámy. I vytažen byl Daniel z jámy, a žádného úrazu není nalezeno na nem; nebo veril v Boha svého.

24 I rozkázal král, aby privedeni byli muži ti, kteríž osocili Daniele, a uvrženi jsou do jámy lvové, oni i synové jejich i ženy jejich, a prvé než dopadli dna té jámy, zmocnili se jich lvové, a všecky kosti jejich zetreli.

25 Tedy Darius král napsal všechnem lidem, národum a jazykum, kteríž bydlili po vší zemi: Pokoj váš rozmnožen bud.

26 Ode mne vyšlo narízení toto, aby na všem panství království mého trásli a báli se pred Bohem Danielovým; nebo on jest Buh živý a zustávající na veky, a království jeho nebude zrušeno, ani panování jeho až do konce.

27 Vysvobozuje a vytrhuje, a ciní znamení a divy na nebi i na zemi, kterýž vysvobodil Daniele z moci lvu.

28 Danielovi pak štastne se vedlo v království Dariovu, a v království Cýra Perského.