Proroctví Daniele Proroka 10

Kvílení Danielovo v Babylone, prícinou ssoužení lidu Božího v Jeruzaléme a prekážky pri stavení chrámu; 8. posilnení a potešení od Boha.

éta tretího Cýra krále Perského, zjeveno bylo slovo Danielovi, kterýž sloul jménem Baltazar, a pravé bylo slovo to, i uložený cas dlouhý, a rozum toho slova i smysl zjeven jemu u videní.

2 V tech dnech já Daniel kvílil jsem za tri téhodny dnu.

3 Pokrmu pochotného jsem nejedl, ani maso ani víno nevešlo do úst mých, aniž jsem se mastí mazal, až se vyplnili dnové trí téhodnu.

4 Dne pak dvadcátého ctvrtého mesíce prvního, když jsem byl na brehu reky veliké, to jest Hiddekel.

5 Pozdvih ocí svých, videl jsem, a aj, muž jeden odený v roucho lnené, a bedra jeho prepásaná byla zlatem ryzím z Ufaz.

6 Telo pak jeho jako tarsis, a oblícej jeho na pohledení jako blesk, a oci jeho podobné pochodním horícím, a ramena jeho i nohy jeho na pohledení jako med vypulerovaná, a zvuk slov jeho podobný zvuku množství.

7 Videl jsem pak já Daniel sám videní to, ale muži ti, kteríž se mnou byli, nevideli toho videní, než hruza veliká pripadla na ne, až i utekli, aby se skryli.

8 Procež já zustal jsem sám, a videl jsem videní to veliké, ale nezustalo i ve mne síly, a krása má zmenila se, a porušila na mne, aniž jsem mohl zadržeti síly.

9 Tedy slyšel jsem zvuk slov jeho, a uslyšav zvuk slov jeho, usnul jsem tvrde na tvári své, na tvári své na zemi.

10 V tom aj, ruka dotkla se mne, a pozdvihla mne na kolena má a na dlane rukou mých.

11 I rekl mi: Danieli, muži velmi milý, pozoruj slov, kteráž já mluviti budu tobe, a stuj na míste svém, nebo nyní poslán jsem k tobe. A když promluvil ke mne slovo to, stál jsem, tresa se.

12 Procež rekl mi: Nebojž se, Danieli; nebo od prvního dne, jakž jsi priložil srdce své, abys rozumel, a trápil se pred Bohem svým, vyslyšána jsou slova tvá, a já prišel jsem prícinou slov tvých.

13 Ale kníže království Perského postavovalo se proti mne za jedenmecítma dnu, až aj, Michal, jeden prední z knížat, prišel mi na pomoc; protož jsem já zustával tam pri králích Perských.

14 Již pak prišel jsem, atbych oznámil, co potkati má lid tvuj v potomních dnech; nebo ješte videní bude o tech dnech.

15 A když mluvil ke mne ta slova, sklopiv tvár svou k zemi, onemel jsem.

16 A aj, jako podobnost cloveka dotkla se rtu mých, a otevrev ústa svá, mluvil jsem a rekl tomu, kterýž stál naproti mne: Pane muj, prícinou toho videní obrátili se bolesti mé na mne, a aniž jsem síly zadržeti mohl.

17 Jakž tedy bude moci služebník Pána mého takový mluviti se Pánem mým takovým, ponevadž ve mne od toho casu, ve mne, pravím, nezustalo síly, ani dchnutí nepozustalo ve mne?

18 Procež opet dotkl se mne na pohledení jako clovek, a posilnil mne.

19 A rekl: Neboj se, muži velmi milý, pokoj tobe, posiln se, posiln se, pravím. Když pak on mluvil se mnou, posilnen jsa, rekl jsem: Necht mluví Pán muj, nebo jsi mne posilnil.

20 I rekl: Víš-liž, proc jsem prišel k tobe? Nebo již navrátím se, abych bojoval s knížetem Perským. A já odcházím, a aj, kníže Recké pritáhne.

21 Ale oznámímt to, což jest zapsáno v psání pravdomluvném; nebo ani jednoho není, ješto by sobe zmužile pocínal se mnou v tech vecech, krome Michala knížete vašeho.