Proroctví Joele Proroka 2

Predložením strašlivých pokut svých Buh 12. ku pokání vzbuzuje, 18. a jak se k kajícím ukázati chce, oznamuje.

rubte trubou na Sionu, a kricte na hore svaté mé, necht se tresou všickni obyvatelé této zeme, nebo prichází den Hospodinuv, nebo blízký jest,

2 Den temnosti a mracna, den oblaku a mrákoty, jako záre jitrní rozprostrená po horách: Lid mnohý a silný, jemuž rovného nebylo od veku, aniž po nem kdy bude až do let národu i pronárodu.

3 Pred tvárí jeho ohen zžírati bude, a za ním plamen plápolati; pred ním zeme tato jako zahrada Eden, ale po nem bude poušt prehrozná, a aniž bude, což by ušlo pred ním.

4 Zpusob jeho bude jako zpusob koní, a jako jízdní, tak pobehnou.

5 Jako s hrmotem vozu po vrších hor skákati budou, jako hluk plamene ohne zžírajícího strnište, jako lid silný zšikovaný k bitve.

6 Tvári jeho desiti se budou lidé, všecky tváre zcernají jako hrnec.

7 Jako rekové pobehnou, jako muži válecní vstoupí na zed, a jeden každý cestou svou pujde, aniž se uchýlí z stezek svých.

8 Jeden druhého nebude tlaciti, každý silnicí svou pujde, a byt i na mec upadli, nebudou raneni.

9 Po meste tekati budou, po zdech behati, na domy vstupovati, a okny polezou jako zlodej.

10 Pred tvárí jeho trásti se bude zeme, pohnou se nebesa, slunce i mesíc se zatmí, a hvezdy potratí blesk svuj.

11 Hospodin pak sám vydá hlas svuj pred vojskem svým, proto že velmi veliký bude tábor jeho, proto že silný ten, kdož vykoná slovo jeho. (Nebo veliký bude den Hospodinuv a hrozný náramne), i kdož jej bude moci snésti?

12 A protož ješte nyní dí Hospodin: Obratte se ke mne samému celým srdcem svým, a to s postem a s plácem i s kvílením.

13 A roztrhnete srdce vaše, a ne roucha vaše, a navratte se k Hospodinu Bohu vašemu; nebot jest on milostivý a lítostivý, dlouhocekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituje zlého.

14 Kdo ví, neobrátí-li se a nebude-li želeti, a nezustaví-li po nem požehnání, obeti suché a mokré Hospodinu Bohu vašemu.

15 Trubte trubou na Sionu, uložte pust, svolejte shromáždení.

16 Shromaždte lid, posvette shromáždení, shromaždte starce, shromaždte malické i ty, jenž prsí požívají; necht vyjde ženich z pokojíka svého a nevesta z schrany své.

17 Kneží, služebníci Hospodinovi, at plací mezi síncí a oltárem, a reknou: Odpust, ó Hospodine, lidu svému, a nevydávej dedictví svého v pohanení, tak aby nad nimi panovati meli pohané. Proc mají ríkati mezi národy: Kde jest Buh jejich?

18 I bude horlivou milostí zažžen Hospodin k zemi své, a slituje se nad lidem svým.

19 A ohlásí se Hospodin, a rekne lidu svému: Aj, já pošli vám obilé, mest a olej, i budete jím nasyceni, aniž vás vydám více v pohanení mezi pohany.

20 Nebo pulnocní vojsko vzdálím od vás, a zaženu je do zeme vyprahlé a pusté, prední houf jeho k mori východnímu, konec pak jeho k mori nejdalšímu; i vzejde z neho smrad a puch, jakžkoli sobe mocne pocíná.

21 Neboj se zeme, plésej a vesel se; nebot mocne delati bude Hospodin dílo své.

22 Nebojtež se zvírátka polí mých; nebot se zotaví pastviska na poušti, a stromoví prinese ovoce své, fík i vinný kmen vydadí moc svou.

23 I vy, synové Sionští, plésejte a veselte se v Hospodinu Bohu vašem; nebo vám dá déšt príhodný, a sešle vám déšt hojný, podzimní i jarní, v cas.

24 I budou naplneny stodoly obilím, a oplývati budou presové mstem a olejem.

25 A tak nahradím vám léta, kteráž sežraly kobylky, brouci, chroustové a housenky, vojsko mé veliké, kteréž jsem posílal na vás.

26 Budete zajisté míti co jísti, a nasyceni jsouce, chváliti budete jméno Hospodina Boha svého, kterýž ucinil s vámi divné veci, aniž zahanben bude lid muj na veky.

27 A poznáte, že já jsem u prostred Izraele, a že já Hospodin jsem Bohem vaším, a že není žádného jiného; nebot nebude zahanben lid muj na veky.

28 I stane se potom, že vyleji Ducha svého na všeliké telo, a budou prorokovati synové vaši i dcery vaše; starci vaši sny mívati budou, mládenci vaši videní vídati budou.

29 Nýbrž i na služebníky a na služebnice v tech dnech vyleji Ducha svého,

30 A ukáži zázraky na nebi i na zemi, krev a ohen a sloupy dymové.

31 Slunce obrátí se v tmu a mesíc v krev, prvé než prijde den Hospodinuv veliký a hrozný,

32 A však stane se, že kdož by koli vzýval jméno Hospodinovo, vysvobozen bude; nebo na hore Sion a v Jeruzaléme bude vysvobození, jakož povedel Hospodin, totiž v ostatcích, kterýchž povolá Hospodin.