Proroctví Jonáše Proroka 3

Poslání Jonáše do Ninive podruhé. 3. Kázání jeho. 5. Pokání Ninivitských. 10. Boží smilování se nad nimi.

stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé, rkoucí:

2 Vstan, jdi do Ninive mesta toho velikého, a kaž proti nemu to, což já poroucím tobe.

3 Tedy vstav Jonáš, šel do Ninive podlé slova Hospodinova. (Bylo pak Ninive mesto velmi veliké, cesty trí dnu.)

4 A jakž pocal byl Jonáš jíti po meste cestou dne jednoho a volati, prave: Po ctyridcíti dnech Ninive vyvráceno bude,

5 Tedy uverili Ninivitští Bohu, a vyhlásivše pust, oblékli se v žíne, od nejvetšího z nich až do nejmenšího z nich.

6 Nebo jakž došla ta rec krále Ninivitského, vstav s trunu svého, složil s sebe odev svuj, a priodev se žíní, sedel v popele.

7 A dal provolati a oznámiti v Ninive z usouzení královského i knížat svých, takto rka: Lidé i hovada, volové i ovce, neokoušejte niceho, nepaste se, ani vody nepíte.

8 Ale priodejte se žínemi lidé i hovada, a volejte k Bohu horlive, a odvrat se jeden každý od cesty své zlé, i loupeže, kteráž jest v rukou jeho.

9 Kdo ví, neobrátí-li se a nebude-li želeti toho Buh; neodvrátí-li se, pravím, od prchlivosti hnevu svého, abychom nezahynuli.

10 I videl Buh skutky jejich, že se odvrátili od cesty své zlé, a lítost mel Buh nad tím zlým, kteréž rekl uciniti jim. A neucinil.