Proroctví Jonáše Proroka 4

Jonášovo neumelé horlení 4. i potrestání jeho od Boha pro n.

mrzelo to Jonáše velmi, a rozpálen byl hnev jeho.

2 Procež modlil se Hospodinu a rekl: Prosím, Hospodine, zdaliž jsem toho nerekl, když jsem ješte byl v zemi své? Protož jsem pospíšil uteci do Tarsu; nebo jsem vedel, že jsi ty Buh milostivý a lítostivý, dlouhocekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituješ zlého.

3 Nyní tedy, ó Hospodine, vezmi, prosím, duši mou ode mne; nebo lépe jest mi umríti nežli živu býti.

4 I rekl Hospodin: Jest-liž to dobre, že tak horlíš?

5 Nebo vyšel byl Jonáš z mesta, a sedel na východ proti mestu, a udelav sobe tu boudu, sedel pod ní v stínu, ažby videl, co se bude díti s tím mestem.

6 Pristrojil pak byl Hospodin Buh brectan, kterýž vyrostl nad Jonáše, aby zastenoval hlavu jeho, a chránil ho pred horkem. I radoval se Jonáš z toho brectanu radostí velikou.

7 V tom nazejtrí v svitání nastrojil Buh cerva, kterýž ranil ten brectan, tak že uschl.

8 I stalo se, že když vzešlo slunce, nastrojil Buh vítr východní žhoucí, a bilo slunce na hlavu Jonášovu, tak že umdléval, a žádal sobe, aby umrel, rka: Lépet mi jest umríti nežli živu býti.

9 I rekl Buh Jonášovi: Jest-liž to dobre, že se tak hneváš pro ten brectan? Kterýžto rekl: An dobre jest, že se hnevám až na smrt.

10 Jemuž rekl Hospodin: Ty lituješ toho brectanu, o nemž jsi nepracoval, aniž jsi ho k zrostu privedl, kterýž za jednu noc zrostl, a jedné noci zahynul,

11 A já abych nelitoval Ninive mesta tak velikého, v nemž jest více nežli sto a dvadceti tisíc lidí, kteríž neznají rozdílu mezi pravicí svou a levicí svou, a dobytka mnoho?