Evangelium S. Lukáše 15

Kající hríšníky Pán prijímal, nepohrdav jimi, 4. což i podobenstvím o ovcech, 11. a synu marnotratném vysvetlil.

ribližovali se pak *k nemu všickni publikáni a hríšníci, aby ho slyšeli.

*5,32; Mt 9,10; Mk 2,15

2 I reptali farizeové a zákoníci, rkouce: Tento +hríšníky prijímá a jí ~s nimi.

[+7,39; ~Mt 11,19]

3 I povedel jim podobenství toto, rka:

4 Kdyby nekdo z vás mel *sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel ~k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?

*[~]Mt 18,12; [+Ez 34,11.16]

5 A nalezna, jiste by ji vložil na ramena svá s radostí.

6 A prijda domu, svolal by prátely a sousedy, rka jim: Spolu radujte se se mnou, neb jsem +nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.

[+1Pt 2,25]

7 Pravímt vám, že tak jest radost v nebi nad +jedním hríšníkem pokání cinícím vetší, nežli nad devadesáti devíti spravedlivými, kteríž *nepotrebují pokání.

*5,31.[+32]

8 Aneb žena nekterá mající grošu deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilne, dokudž nenalezne?

9 A když nalezne, svolá prítelkyne a sousedy, rkuci: Spolu +radujte se se mnou, neb jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila.

[+1,58]

10 Takt pravím vám, že jest radost pred andely Božími nad jedním hríšníkem pokání cinícím.

11 Rekl také Ježíš: Clovek jeden mel dva syny.

12 Z nichž mladší rekl otci: Otce, dej mi díl statku, kterýž mne náleží. I rozdelil jim statek.

13 A po nemnohých dnech, shromáždiv sobe všecko mladší syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svuj, živ jsa +prostopášne.

[+1Pt 4,4]

14 A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajine té, a on pocal nouzi trpeti.

15 I všed, prídržel se jednoho meštenína krajiny té; a on jej poslal do vsi své, aby pásl vepre.

16 I žádal nasytiti bricho své mlátem, kteréž svine jedly, a žádný nedával jemu.

17 On pak prišed sám k sobe, rekl: Aj, jak mnozí celedínové u otce mého hojnost mají chleba, a +já tuto hladem mru!

[+Pr 23,21]

18 Vstana, +pujdu k otci svému, a dím jemu: Otce, zhrešil jsem proti nebi a pred tebou,

[+Jr 3,12n]

19 A již více nejsem hoden slouti syn tvuj. Ale ucin mne jako jednoho z celedínu svých.

20 I vstav, šel k otci svému. A když ješte *opodál byl, uzrel jej otec jeho, a milosrdenstvím hnut jsa, pribeh, padl na šíji jeho, ~a políbil ho.

*Ef 2,13.[17; Sk 2,39; ~2S 14,33]

21 I rekl jemu syn: Otce, +zhrešil jsem proti nebi a pred tebou, a jižt nejsem hoden slouti syn tvuj.

[+18,13]

22 I rekl otec služebníkum svým: Prineste roucho +to první, a oblecte jej, a dejte ~prsten na ruku jeho a obuv %na nohy.

[+Iz 61,10; Mt 22,11; ~2K 1,22; %Ef 6,15]

23 A privedouce +tele tucné, zabijte, a hodujíce, budme veseli.

[+Iz 25,6]

24 Nebo tento syn muj byl +umrel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I pocali veseli býti.

[+Ef 2,1.5]

25 Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se približoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.

26 I povolav jednoho z služebníku svých, otázal se ho, co by to bylo.

27 A on rekl jemu: Bratr tvuj prišel, i zabil otec tvuj tucné tele, že ho zdravého prijal.

28 I +rozhneval se on, a nechtel tam vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho.

[+Mt 20,11.15; Sk 11,17.18]

29 A on odpovedev, rekl otci: Aj, tolik let sloužím tobe, a nikdy jsem prikázání tvého neprestoupil, avšak nikdy jsi mi nedal ani kozelce, abych také s práteli svými vesel pobyl.

30 Ale když syn tvuj tento, kterýž prožral statek tvuj s nevestkami, prišel, zabils jemu tele tucné.

31 A on rekl mu: +Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky veci mé jsou tvé.

[+R 9,4]

32 Ale hodovati +a radovati se náleželo. Nebo bratr tvuj tento byl umrel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.

[+R 10,1.2.3]