Evangelium S. Lukáše 20

Tíží se farizeové, cí moci Pán užívá, 3. Pán se zase tíže o krtu Janovu, 9. potom podobenství predložil o pronajaté vinici, 20. za tím otázka o dani císari, 27. o vzkríšení z mrtvých, 41. a o Kristu, cí by Syn byl, 45. naposledy výstraha Páne pred zákoníky.

stalo se v jeden den, +když on ucil lid v chráme a kázal evangelium, že prišli k tomu prední kneží a zákoníci s staršími,

[+Mt 21,23]

2 I rekli jemu: *Povez nám, jakou mocí +tyto veci ciníš, aneb kdo tobe tuto moc dal?

*Mt 21,23; Mk 11,28; Sk 4,7; [+7,27]

3 I odpovedev, rekl jim: Otížit se i já vás o jedné veci a odpoveztež mi:

4 Krest Januv s nebe-li byl, cili z lidí?

5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, rkouce: Jestliže bychom rekli: S nebe, dít nám: Procež jste tedy neuverili jemu?

6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele +tak drží, že Jan jest prorok.

[+Mt 14,5]

7 I odpovedeli: Že nevedí, odkud jest byl.

8 I rekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto ciním.

9 I pocal lidu praviti podobenství toto: Clovek jeden *štípil vinici, a pronajal ji vinarum, a sám odšed podál byl tam za mnohé casy.

*Ž 80,9; Iz 5,1; Jr 2,21; Mt 21,33; Mk 12,1

10 A v cas slušný poslal k vinarum služebníka, aby z +ovoce vinice dali jemu. Vinari pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.

[+Mk 12,2]

11 A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.

12 I poslal tretího. Ale oni i toho zranivše, vystrcili ven.

13 Tedy rekl Pán vinice: Co uciním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzrí, ostýchati se budou.

14 Uzrevše pak vinari, *rozmlouvali mezi sebou, rkouce: Tentot <> jest dedic; pojdte, ~zabijme jej, aby naše bylo dedictví.

*Mt 26,3; 27,1; J 11,53; <> Ž 2,8; Žd 1,2; [~Gn 37,18; Mt 26,4]

15 A vystrcivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy uciní jim Pán vinice?

16 Prijde a vyhladí vinare ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, rekli: +Odstup to.

[+R 3,4.6.31]

17 A on pohledev na ne, rekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž *pohrdli delníci, ten ucinen jest v hlavu úhelní.

*Ž 118,22; Iz 28,16; Mt 21,42 ; Mk 12,10; Sk 4,11; R 9,33; 1Pt 2,7

18 Každý, *kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na <> kohož by on upadl, +potret jej.

*Iz 8,14.; Za 12,3; <> Dn 2,34 ; [+Mt 21,44]

19 I hledali prední kneží a zákoníci, jak by nan vztáhli ruce v tu *hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozumeli, že by na ne mluvil podobenství to.

*19,48

20 Tedy ukládajíce o nem, *poslali +špehére, kteríž by se spravedlivými cinili, aby ho ~polapili v reci, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.

*[~]Mt 22,15; Mk 12,13 ; [+Ezd 8,31]

21 I otázali se ho oni, rkouce: Mistre víme, že práve mluvíš a ucíš, a neprijímáš osoby, ale v pravde ceste Boží ucíš.

22 Sluší-li nám dan dávati císari, cili nic?

23 Ale Ježíš rozumeje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?

24 Ukažte mi peníz. Cí má obraz a nápis? I odpovedevše, rekli: Císaruv.

25 On pak rekl jim: *Dejtež tedy, co jest císarova, císari, a což jest Božího, Bohu.

*Mt 17,24; 22,21; Mk 12,14; R 13,7

26 I nemohli ho za slovo popadnouti pred lidem, a divíce se odpovedi jeho, umlkli.

27 Pristoupivše *pak nekterí z saduceu, (<> kteríž odpírají býti vzkríšení,) otázali se ho,

*Mt 22,23; <> Sk 23,6.

28 Rkouce: Mistre, *Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr necí umrel, maje manželku, a umrel by bez detí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil síme bratru svému.

*Dt 25,5

29 I bylo sedm bratrí, a první pojav ženu, umrel bez detí.

30 I pojal ji druhý, a umrel i ten bez detí.

31 A tretí pojal ji, též i všech tech sedm, a nezustavivše semene, zemreli.

32 Nejposléze po všech umrela i žena.

33 Protož pri vzkríšení kterého z nich bude manželka, ponevadž sedm jich melo ji za manželku?

34 A odpovídaje, rekl jim Ježíš: Synové tohoto sveta žení se a vdávají.

35 Ale ti, kteríž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho veku a vzkríšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati.

36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andelum +zajisté rovni budou. A jsou *synové Boží, ponevadž jsou synové vzkríšení.

*1J 3,2; [+Mt 22,30]

37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal pri onom kri, *když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.

*Ex 3,6; Sk 7,32; Žd 11,16; [Mt 22,32]

38 Buht pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.

39 Tedy odpovedevše nekterí z zákoníku, rekli: Mistre, +dobre jsi povedel.

[+Mk 12,32]

40 I neodvážili se jeho na nic více tázati.

41 On pak rekl jim: Kterak nekterí praví Krista býti *synem Davidovým?

*Mt 22,41; Mk 12,35

42 A sám David praví v *knihách Žalmových: Rekl Pán Pánu mému: Sed na pravici mé,

*Ž 110,1; Sk 2,34; 1K 15,25; Žd 1,13; 10,13

43 Ažt i položím neprátely tvé v podnož noh tvých.

44 Ponevadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?

45 I rekl ucedlníkum svým prede vším lidem:

46 Varujte *se od zákoníku, kteríž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a prední stolice v školách a první místo na vecerích,

*11,39; Mt 23,3n; Mk 12,38n

47 Kteríž *zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tit vezmou težší odsouzení.

*2Tm 3,6; Tt 1,11; [Mt 23,14]