Evangelium S. Jana 11

Vzkrísil Pán Lazara. 46. Kneží pak a farizeové radu drželi proti Kristu Pánu; 55. ale on tajne ušel do mesta Efraim, 57. a oni na nej vydali mandát.

yl pak nemocen clovek nejaký jménem Lazar +z Betany, totiž z mestecka Marie a Marty, sestry její.

[+L 10,38.39]

2 (A to byla ta *Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytrela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)

*12,3; Mt 26,7; Mk 14,3; [L 7,38]

3 Tedy poslaly k nemu sestry jeho, rkouce: Pane, aj, ten, +kteréhož miluješ, nemocen jest.

[+13,23]

4 A uslyšav to Ježíš, rekl: Nemoc ta nenít k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven *byl Syn Boží skrze ni.

*9,3

5 Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.

6 A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozustal za dva dni na tom míste, kdež byl.

7 Potom pak dí ucedlníkum: Pojdme zase do Judstva.

8 Rekli jemu ucedlníci: Mistre, nyní hledali *te Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?

*10,31; [8,59]

9 Odpovedel Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo svetlo tohoto sveta vidí.

10 Paklit by kdo chodil +v noci, urazít se; nebo svetla není v nem.

[+8,12; 9,4]

11 To povedel, a potom dí jim: Lazar, prítel náš, *spí, ale jdut, abych jej ze sna probudil.

*L 8,52; [Mt 9,24; Sk 7,60]

12 I rekli ucedlníci jeho: Pane, spí-lit, zdráv bude.

13 Ale Ježíš rekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.

14 Tedy rekl jim Ježíš zjevne: Lazar umrel.

15 A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste verili. Ale pojdme k nemu.

16 I rekl Tomáš, *kterýž slove Didymus, spoluucedlníkum: Pojdme i my, abychom zemreli s ním.

*20,24

17 Tedy prišel Ježíš, i nalezl ho již ctyri dni v hrobe pochovaného.

18 Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honu patnácte.

19 Mnozí pak z Židu byli prišli k Marte a Mariji, aby je tešili pro smrt bratra jejich.

20 Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti nemu, ale Maria doma sedela.

21 I rekla Marta k Ježíšovi: *Pane, kdybys ty byl zde, bratr muj byl by neumrel.

*32

22 Ale i nynít vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobe Buh.

23 Dí jí Ježíš: Vstanet bratr tvuj.

24 Rekla jemu Marta: Vím, že vstane pri *vzkríšení v den nejposlednejší.

*5,28; Jb 19,25; Iz 26,19; Ez 37,4 .; Dn 12,2; Sk 23,6; 1K 15,52; Fp 3,21; Ko 3,4; 1Te 4,14; Zj 20,12; [L 14,14]

25 Rekl jí Ježíš: Já jsem vzkríšení i *život. Kdo <> verí ve mne, byt pak i umrel, živ ~bude.

*1,4; 14,6; [1J 5,11]; <> 3,16; 1J 5,11; [~J 6,40.54]

26 A každý, *kdož jest živ, a verí ve mne, ~neumret na veky. Veríš-li tomu?

*6,54; [1Te 4,17; ~J 6,35]

27 Rekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uverila, *že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž mel prijíti na svet.

*4,25 .[42; 9,35; Mt 16,16; [J 6,69]

28 A když to povedela, odešla a zavolala tajne Marie, sestry své, rkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.

29 Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k nemu.

30 (Ješte pak byl Ježíš neprišel do mestecka, ale byl na tom +míste, kdež vyšla byla proti nemu Marta.)

[+20]

31 Tedy Židé, kteríž s ní byli v dome a tešili ji, videvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, rkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.

32 Ale Maria, když tam prišla, kdež byl Ježíš, uzrevši jej, padla k nohám jeho, a rekla jemu: *Pane, bys ty byl zde, bratr muj byl by neumrel.

*21

33 Ježíš pak jakž uzrel, ana pláce, i Židy, kteríž byli s ní prišli, ani plací, zastonal duchem, a zkormoutil se.

34 A rekl: Kdež jste jej položili? Rkou jemu: Pane, pojd a pohled.

35 I *zaplakal Ježíš.

*L 19,41

36 Tedy rekli Židé: Aj, kterak *ho miloval!

*3.5

37 Nekterí pak z nich rekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž *otevrel oci slepého, uciniti i toho, aby tento neumrel?

*9,. 7

38 Ježíš pak opet zastonav sám v sobe, prišel k hrobu. Byla pak jeskyne, a kámen +byl svrchu položen na ni.

[+Mt 27,60]

39 I dí Ježíš: Zdvihnete kámen. Rekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižt smrdí; nebo ctyri dni v hrobe jest.

40 Dí jí Ježíš: Všakt jsem rekl, že budeš-li veriti, uzríš slávu Boží.

41 Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhuru +ocí a rekl: Otce, dekuji tobe, že jsi mne slyšel.

[+Mk 7,34]

42 Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, *ale pro zástup, kterýž okolo stojí, rekl jsem, aby verili, že jsi ty mne poslal.

*12,30

43 A to povedev, zavolal +hlasem velikým: Lazare, pojd ven!

[+5,28]

44 I vyšel, kterýž byl umrel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvár jeho šatem byla obvinuta. Rekl jim Ježíš: Rozvežtež jej, a nechte, at odejde.

45 Tedy mnozí z Židu, kteríž byli prišli k Mariji, videvše, co jest ucinil Ježíš, +uverili v neho.

[+10,42]

46 Nekterí pak z nich odešli k farizeum a povedeli jim, co jest ucinil Ježíš.

47 I *sešli se prední kneží a farizeové v radu, a pravili: <> Co ciníme? Tento clovek divy mnohé ciní.

*Ž 2,1. 2; Mt 26,3 ; Mk 14,1; L 22,2; Sk 4,27; <> J 12,19

48 Necháme-li ho tak, všickni uverí v neho, i prijdou Rímané, a odejmou místo naše i lid.

49 Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knezem jsa toho léta, rekl jim: Vy nic nevíte,

50 Aniž co o tom premyšlujete, *že jest užitecné nám, aby jeden clovek umrel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.

*18,14

51 Toho pak nerekl sám od sebe, ale nejvyšším knezem byv léta toho, prorokoval, že jest mel Ježíš umríti za tento národ,

52 A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v +jedno.

[+Ef 2,16]

53 Protož od toho dne *spolu se o to radili, aby jej zabili.

*10,39; Mt 12,14; Mk 3,6

54 Ježíš pak již nechodil zjevne mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko poušte, do mesta, jenž slove Efraim, a tu bydlil s ucedlníky svými.

55 Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té pred velikonocí, aby se ocistili.

56 I *hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chráme stojíce: Co se vám zdá, že neprišel k svátku?

*7,11

57 Vydali pak byli prední kneží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvedel, kde by byl, aby povedel, aby jej jali.